Kavan, Gross, Březina. Kdo další z bývalé Zemanovy vlády by dnes přes jeho kritéria pro Sobotkovy adepty neprošel? Kabinet z let 1998 až 2002 pod taktovkou Miloše Zemana si na skandály i neodborníky rozhodně nemohl stěžovat.
O tom, že má Miloš Zeman výhrady vůči seznamu ministerských adeptů podle Bohuslava Sobotky, není nic nového. Ba ani nic překvapivého, ačkoli se v pátek dušoval, že překážkou jmenování mu nebude ani politická příslušnost ani osobní antipatie. Vyjmenoval rovněž několik konkrétních výhrad, přes které prostě nepodepíše. Už při prvním pohledu na jeho vládu z let 1998 až 2002 přitom jasně vyplývá, že nově nastaveným Zemanovým sítem by dokonce několik ministrů jednoznačně neprošlo.
Připustil sice, že ani on nebyl tehdy neomylný a zhruba ve čtyřech případech by své tehdejší personální rozhodnutí zpětně zvážil. Sobotkovi prý chce poradit.
Při absenci služebního zákona a tedy kontroly úředníků nad politiky ve vysokých funkcích není možné, aby byl ministrem neodborník. "Plně uznávám, že prezident není polyhistor, že prezident nemůže posuzovat míru odborné kompetence jednotlivých uchazečů o ministerskou funkci a to s jedinou výjimkou, a sice tam, kde žádná odborná kompetence není," řekl Zeman v pátek novinářům.
Mládí vpřed
Mluví-li o skutečně nulové kompetenci, nabízí se například tehdejší šéf klíčového ministerstva vnitra Stanislav Gross. Co měl v době nástupu do úřadu třicetiletý kariérní politik po dvou letech praxe jako čekatel na strojvedoucího s rezortem společného? Možná jen studium práv.
Podobně kompetentní byl i tehdy sedmadvacetiletý Zemanův oblíbenec Karel Březina, který dostal ministerstvo do počtu. Vystudovaný ekonom se stal ministrem bez portfeje a na starosti měl mimo jiné i rodinnou politiku. Nemohlo být zřejmě lepšího odborníka na rodinu než bulvárem zmítaného nevěrníka.
Plzeň pokaždé jinak
Nepřímo též Miloš Zeman osočil kandidáta na ministra vnitra Milana Chovance, že jeho právnické vzdělání je přinejmenším pochybné. "Předpokládám, že jste ještě nezapomněli aféru na plzeňské právnické fakultě, a mohu se ptát, zda ten, kdo svůj vysokoškolský titul na této fakultě získal v průběhu devíti měsíců, přičemž jeho zkoušejícími byli pánové Kindl a Tomažič, tedy učitelé, kteří po vypuknutí této aféry museli plzeňskou právnickou fakultu opustit, zda tedy kvalifikační předpoklady takového adepta na jakéhokoli ministra jsou dostatečné a zda nevzbuzují přinejmenším oprávněné pochybnosti," uvedl prezident jako výhradu vůči sociálnímu demokratovi, který těsně po volbách prozradil tajný lánský výlet spolu s bývalými partajními kamarády a Zemanovými spojenci Michalem Haškem, Zdeňkem Škromachem, Jeronýmem Tejcem a Jiřím Zimolou. Nemluvě o tom, že prezidenta de facto odřízl od Lidového domu.
Nic na tom, že Chovancova studia standardní průběh zřejmě neměla. Ministerstvo vnitra ovšem za Zemanova vládnutí ovládal již zmíněný mladík Stanislav Gross. Právě o jeho studiu práv nejprve v Praze a následně v Plzni kolují celé legendy. Na diplomovou práci mu stačilo pouhých 33 stran, složil navíc velice obtížnou zkoušku z němčiny, ačkoli, jak známo, tímto jazykem prý nevládl. Ani Grossovo plzeňské angažmá nebylo bez poskvrny. Jeho rigorózní práce se totiž v archivu nikdy nenašla. Jediný, kdo ji údajně viděl, byl Zemanem zmíněný exděkan Milan Kindl.
Třetí překážka pro nejmenování ministra je pro Zemana prý neudělení bezpečnostní prověrky. Takový ministry by podle něj mohl být pro vládu doslova nebezpečný. Naráží tím do čekatele na post šéfa průmyslového rezortu Jana Mládka (ČSSD). Sám měl přitom coby ministerský předseda ve vládě obdobný případ. Bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kavan si v roce 2002 zažádal o prověření v nejvyšším stupni, tedy přísně tajné. A neuspěl. Mohl sice dál vykonávat funkci předsedy Valného shromáždění OSN, zato nemohl být formálně zaměstnán na ministerstvu zahraničí.
Za SPOZ povoleno
Výhradu vůči svému neoblíbenci a vyzyvatele v prezidentské volbě Jiřímu Dienstbierovi, který by měl usednout jako ministr při Úřadu vlády a šéf Legislativní rady vlády, našel prezident vskutku podivnou. Nepřeje si prý ministra, který nebude věnovat čas svému úřadu, ale bude objíždět republiku jako lídr kandidátky do blížících se eurovoleb. Paradoxem je, že Dienstbier přitom žádnou kandidaturu neoznámil, o tom, kdo socialisty do voleb povede, navíc strana rozhodne až v únoru. To za prvé. Za druhé ale není jasné, proč hlavě státu nevadilo, když šest ministrů Rusnokovy úřednické vlády kandidovalo na předních příčkách na podzim do sněmovny. Z toho pět z nich za zemanovce.
Odborníky na slovo vzatými i symboly morální čistoty se to i tak v Zemanově vládě jen hemžilo. Za připomenutí stojí vedle zmíněného Jana Kavana a jeho skandálu se sekretářem Karlem Srbou, který pro utajení prapodivných kšeftů objednal vraždu novinářky, také další otazníky kolem Zemanových ministrů. Grossův předchůdce na vnitru Václav Grulich byl například zapleten do kauzy Chemapol, tedy údajného zneužívání karet na pohonné hmoty, šéf zemědělství Jan Fencl si zase pořídil pozemky kolem dálnice, která se měla začít stavět.
Armáda v troskách
Zemanův exministr obrany Vladimír Vetchý zase přivedl rezort do tak zoufalé finanční situace, že armáda takřka neměla na plnění závazků NATO. Za zmínku stojí i podezřelé nákupy ministerstva od prošlé munice přes zbytečné výstavby nových posádkových objektů až po podivný miliardový tendr na nákup bitevníků L-159. Vetchý byl alespoň pro neschopnost odvolán. Zato "atomový dědek" Miroslav Grégr, který kvůli prodeji zbytku Mostecké uhelné a.s. strávil nejednu chvilku ve Švýcarsku na výslechu, dostal od Zemana v říjnu státní vyznamenání.
Opomenout nelze ani dalšího Zemanova odborníka, a to tehdejšího šéfa klíčového ministerstva financí Ivo Svobodu. Za vytunelování firmy Liberta Mělník mu soud uložil pět let vězení natvrdo. Se spoluodsouzenou někdejší poradkyní Barborou Snopkovou se navíc v ČSSD, kterou tehdy Zeman vedl, starali o stranickou pokladnu.
