Pro Miloše Jakeše to byl poslední týden ve funkci nejvýše postaveného komunisty v zemi. Přesně před 25 lety - 24. listopadu 1989, tedy sedm dní po zásahu bezpečnostních sil na pražské Národní třídě - mu nezbylo nic jiného než rezignace na funkci generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Na mimořádné zasedání ÚV KSČ v pátek 24. listopadu v budově Vysoké školy politické v pražských Vokovicích přitom Jakeš přijel před desátou ráno v naději, že se ještě dá situace zachránit. Hovořil o přání, "aby ze sálu odešel ústřední výbor naprosto jednotný", nebo o tom, "aby strana získala vážnost a autoritu, kterou zejména v posledních dnech ztrácela".
Jeho slova už ale byla mimo realitu. Jak to později zhodnotil šéf SSM Vasil Mohorita, který se v té době už přiklonil na stranu stávkujících studentů: "Celé jednání bylo bezvýchodné a zmatené."
V sedm večer Jakeš oznámil "spontánní" rezignaci svou i všech členů předsednictva, sekretariátu i tajemníků ÚV KSČ. O hodinu později byl novým generálním tajemníkem zvolen "neznámý" Karel Urbánek. Ani on už ale nemohl zastavit destrukci vládnoucího režimu.
Jaké byly poslední dny Miloše Jakeše ve funkci? Co dělal tento muž, který zbavil KSČ poslední zbytky autority a nakonec opravdu skončil jako "kůl v plotě", o němž hovořil v památném projevu na Červeném Hrádku v červenci 1989? Události před pětadvaceti lety teď popsal historik Pavel Žáček, který se do sametové revoluce zapojil jako student fakulty žurnalistiky a později se stal prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
Klid na Orlíku
V pátek 17. listopadu 1989 odjel Miloš Jakeš v osm večer do rekreačního střediska ÚV KSČ na Orlíku. Tam se také o pár hodin později dozvěděl o zásahu na Národní třídě, ale tehdejší poslední šéf StB Alojz Lorenc hovořil pouze o tom, že se to "trošku zamotalo", ale k "ničemu vážnému nedošlo".
O víkendu dorazila na Orlík zpráva o údajné smrti studenta Martina Šmída (ukázala se jako nepravdivá) a o dalších nepokojích v Praze. Jakeš se na naléhání šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána rozhodl na neděli 19. listopadu svolat jednání předsednictva ÚV KSČ, kde se hovořilo o stávkách v divadlech nebo různých shromážděních. Jaký byl závěr zasedání?
"Předsednictvo ÚV KSČ nakonec v poklidné atmosféře uzavřelo diskusi a na Štěpánovo doporučení přijalo závěr, že jeho člen, místopředseda federální vlády a předseda vlády ČSR František Pitra, má vystoupit v Čs. televizi s prohlášením," napsal historik Žáček v článku "Poslední dny generálního tajemníka KSČ", který vyjde v prosinci v odborném časopise Paměť a dějiny.
Ve stejné době, kdy jednaly komunistické špičky, přijalo právě vzniklé Občanské fórum v Činoherním klubu své ustavující prohlášení, v němž požadovalo odstoupení Miloše Jakeše a dalších pohlavárů.
Telegram do USA
V pondělí 20. listopadu vydalo komunistické Rudé právo stanovisko ÚV KSČ: "V posledních dnech se různé skupiny osob snaží za aktivní podpory některých západních sdělovacích prostředků, zejména rozhlasových a televizních stanic, vyvolat konfrontaci se státní mocí, destabilizovat politickou situaci, navodit ovzduší společenského neklidu v naší zemi."
Z americké ambasády ale také odešel do USA telegram, v němž se psalo o tom, že se Jakeš stal terčem demonstrantů, kteří skandovali hesla "Pryč s Jakešem" anebo "Jakeše do koše".
Jakeš se mezitím snažil se svými podřízenými získat od různých orgánů a organizací co nejvíce rezolucí na podporu zásahu na Národní třídě. Rudolf Hegenbart z ÚV KSČ zároveň dostal za úkol, aby z videozáznamu z Národní třídy vytvořil sestřih, který by dokumentoval útoky demonstrantů proti příslušníkům SNB. "Po dvou hodinách promítání ho to přestalo bavit," napsal Pavel Žáček v textu pro odborný časopis. Důvodem bylo to, že Hegenbart nemohl úkol splnit. Žádný útok proti příslušníkům nenašel.
Mezitím se Jakeš sešel s delegací Svazu československo-sovětského přátelství a odpoledne se znovu sešlo předsednictvo ÚV KSČ. Řešilo se, jak si poradit s "neuvědomělými" novináři. "Klíčovou otázkou se stal vliv na sdělovací prostředky, zejména rozhlas a televizi, neboť ty šířily atmosféru z Prahy do celé země, kde byl dosud klid," vzpomínal později Jakeš.
Jakeš v televizi
V úterý 21. listopadu se Miloš Jakeš rozhodl, že večer vystoupí v televizi. Chtěl vyzvat národ k podpoře. "Nastaly však komplikace. Od ředitele televize přišel dopis, v němž stálo, že zaměstnanci odmítají jeho projev vysílat," připomíná historik Žáček. Proto se řešilo, aby projev odvysílalo armádní studio Československé televize.
Mezitím se Jakešovi ozval předseda federální vlády Ladislav Adamec, že za ním dorazila delegace v čele s Michaelem Kocábem a Václavem Havlem. Jakeš mu sdělil, aby hlavně nepřijímal Havla. Zároveň padlo rozhodnutí o povolání jednotek Lidových milicí do Prahy, které v hlavním městě ovšem dlouho nevydržely a znovu se stáhly.
V devět večer vystoupil Jakeš v televizi. Jeho proslov se nesl v tradičním duchu: Prosazujeme přestavbu, jsme pro dialog, ale jen s těmi, komu jde o socialismus, nechceme anarchii, společenský rozvrat. A nechybělo ani odsouzení skupin, které manipulují částí mládeže.
"Jedno je však jasné. V sázce je věc pracujícího lidu, socialismus, se kterým spojuje svoji budoucnost většina našeho lidu včetně mladé generace," prohlásil Jakeš. Neměl šanci. Revoluce byla v plném proudu.
Vyloučen ze strany
Situace v Praze a dalších městech se z pohledu komunistické strany dále zhoršovala i ve středu 22. a čtvrtek 23. listopadu. Už ve středu předsednictvo politbyra rozhodlo o tom, že se v pátek sejde celý Ústřední výbor KSČ.
Ve čtvrtek se Jakeš sešel se zástupci podniku Severočeské hnědouhelné doly. "Vybraní zástupci pracujících informovali, že s obavami sledují aktuální vývoj ve společnosti a jsou připraveni podílet se na řešení napjaté situace. Podtrhli, že horníci a další pracovníci dolů si nepřejí hospodářský chaos a politickou destabilizaci společnosti," napsal Pavel Žáček v článku "Poslední dny generálního tajemníka KSČ".
Jakeš jim poděkoval a úplně mimo realitu ocenil pracovní úsilí i výsledky horníků a dalších pracovníků Severočeských hnědouhelných dolů.
Jak v posledních dnech před složením své funkce Jakeš působil? Jak vystupoval? Pamětníci hovoří o tom, že působil velmi roztěkaně, že se jen s obtížemi soustředil na obtížnější záležitosti. A pak přišel pátek 24. listopadu 1989 a Jakešův konec v čele KSČ.
Ale to nebylo všechno: 28. listopadu prezident Gustáv Husák uvolnil Jakeše z funkce předsedy Rady obrany státu, 3. prosince Jakeš rezignoval na funkci předsedy ÚV Národní fronty a 7. prosince byl spolu s Miroslavem Štěpánem vyloučen z komunistické strany. "Tato situace, zbavení členství ve straně, byla pro dlouholetého komunistu životním trestem," konstatoval historik Pavel Žáček.
