Xenofobní myšlenky v Česku dopadají na úrodnou půdu, varuje profesor Igor Lukeš z Bostonské univerzity. Když politici budou jen papouškovat názor ulice, budeme tu podle něj brzo mít tresty mučením nebo sekání rukou.
Co říkáte televizním záběrům ze současných českých demonstrací proti uprchlíkům?
Prvotní reakcí je smutek. Podstatné ale je, že podobné projevy ukazují na absenci občanské společnosti. Kdyby tady občanská společnost fungovala, nemohli by dospělí lidé chodit po ulici se šibenicemi, navíc ve státě, kde došlo k mnoha justičním vraždám. Chybí tu sdílené morální hodnoty, jež mají šťastnější společnosti automaticky zažité. Řečníci, kteří jdou promlouvat k lidu, by si jinak nemohli dovolit veřejně hrozit jiným lidem oprátkou.
Mnozí vrcholní politici odsoudili demonstrace jen váhavě. Jakou vysílá takový nejednoznačný postoj zprávu do společnosti?
Jde ruku v ruce s nenávistnou rétorikou prezidenta Miloše Zemana. O muslimech, kterých je dnes jedna miliarda, mluví paušálně jako o fanaticích. Společnost jej za to odměňuje obdivem a volebními hlasy. Další politici to samozřejmě vidí a mohou dojít k závěru, že jde o úspěšnou strategii.
Demonstrací iniciativy Islám v ČR nechceme se zúčastnila loni na podzim například Jana Černochová, místopředsedkyně ODS. Stává se xenofobie v Česku politickým mainstreamem?
Politik takového typu je oportunista, který se snaží poklonkovat davu. Anebo, a to je ještě horší, tomu skutečně věří. Problém vidím také u spolustraníků, kteří by měli být první, kdo by takové kolegy usměrnili, pokud chtějí zůstat demokratickou stranou. Je důležité si uvědomit, jak je v této zemi takový vyhraněný postoj k imigraci absurdní. Česká republika stojí do značné míry právě na lidech, kteří museli odejít, aby v její prospěch mohli účinně pracovat. Nevím, zda by Československo vzniklo, kdyby v zahraničí ukázali Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi šibenici, místo aby je přijali jako partnery. A ani nezmiňuji legionáře, piloty RAF z druhé světové války anebo intelektuály, jako byli Milan Kundera, Josef Škvorecký nebo filmař Miloš Forman.
Dříve bylo toto téma doménou extremistů. Dnes chodí na protesty proti menšinám i "pejskaři". Prostě na první pohled slušní lidé. Jak to, že je extremistická témata najednou oslovují?
Nesnášenlivost pramení z nedostatku sebevědomí. Lidé, kteří vědí, kdo jsou a znají svoji hodnotu, jsou přímí, upřímní, otevření a přátelští. Naopak lidé, kteří nemají dost úcty k sobě samým, to musejí zakrývat arogancí vůči každému, kdo je jiný. Nejsme v tom ale ojedinělí. Italové například dlouhá léta systematicky volili Berlusconiho, což je jeden z těchto extremistů a též přítel Vladimira Putina, anebo případ francouzské političky Marine Le Penové. Politici tohoto typu pochopili, že pokud chtějí uspět, musejí hrát demokratickou hru a předstírat jistou míru respektu vůči všeobecným společenským hodnotám, aby oslovili širší spektrum civilizované společnosti. 
* Má šanci v Česku vzniknout úspěšná extremistická strana?
* Souvisejí xenofobní nálady s ekonomickou situací?
* Souhlasíte s tím, že vlnu uprchlíků dokážou vyřešit kvóty, jak navrhovala Evropská komise?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY SE DOČTETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 13. ČERVENCE 2015.
