Charta 77 slaví čtyřicátiny. S datací k 1. lednu 1977 podepsalo proslulý protirežimní manifest 242 odvážných a 5. února se přidalo dalších 208 signatářů. Mezitím ale režim zosnoval antichartu, kterou podepsalo přes sedm tisíc umělců. Vlastně skoro všichni, kdo tvořili oficiální kulturu.
Byli mezi nimi máničky, křesťanští disidenti i bývalí reformní komunisté. A režim je líčil dokonce jako posly atomové války. Teď je Chartě 77 čtyřicet let a stala se součástí učebnic. "Přenechme tu epopej věcnému zkoumání historiků," říká dnes spisovatel Pavel Kohout, jenž Chartu v prosinci 1976 sepsal s Václavem Havlem.
Opovržení k proradným snahám ztroskotanců. Náš lid se ostře staví proti tzv. chartě 77. Nemohou za nás mluvit! Galérka chátry 77. Chtěli zneužít socialistickou demokracii. Marné snahy odpadlíků. Spojí se i s čertem. Pomlouvači lžou a špiní, socialismus se rozvíjí dál. Vznik protestního Prohlášení Charty 77 v lednu před čtyřiceti lety proměnil stylistiku československého tisku v zuřivou stoku, která připomínala stalinistická 50. léta. První signatáře režim označil za agenty antikomunistických centrál, notorické reakcionáře, deklasované živly, slouhy nejčernější imperialistické reakce, politické mrtvoly či renegáty, elitáře, donkichoty a nastrčené figurky. "Žádný pamflet nemůže popřít dějinnou práci," zakončila partaj první z režimních vzkazů chartistům, který vyšel v Rudém právu ve středu 12. ledna 1977 pod titulkem Ztroskotanci a samozvanci.
Prohlášení Charty 77 ale dokázalo zdánlivě nemožné a "dějinnou práci" normalizačního režimu se mu částečně podařilo popřít. Text Charty 77 totiž žádal jen to, co Husákův režim sám slíbil na mezinárodním fóru o lidských právech v Helsinkách, a tento slib dokonce v říjnu 1976 vyšel ve sbírce zákonů Československé socialistické republiky (Mezinárodni pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech). "Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jenom proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních," kritizovala Charta 77, že Husákův režim nectí právo na svobodu projevu zaručované článkem 19 prvního z helsinských paktů. Disent prostě režim chytil za slovo a vymáchal ho před světovou demokratickou veřejností v jeho vlastních lžích.
V dalších dnech se ke kampani proti Chartě přidaly přední osobnosti, třeba ve čtvrtek 14. ledna 1977 olympijský vítěz ve veslování Václav Kozák: "Psi štěkají, ale karavana jde pevným krokem dál!" A na umělce teprve čekala anticharta a strastiplné úvahy o tom, že když ji nepodepíší, už si nezahrají ani nezazpívají. O potupném setkání umělců v Národním divadle v pátek 28. ledna 1977 už byly po roce 1989 popsány stohy papírů. Herci, zpěváci, malíři či spisovatelé tady signovali dokument Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, v němž mimo jiné zaznělo: "Pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě - a také u nás se sešla skupinka takovýchto odpadlíků a zrádců - odtrhují a izolují od vlastního lidu." Chartu 77 odsoudili mimo jiné Cyril Bouda (malíř), Karel Svolinský (malíř), Jan Werich (herec), Rudolf Hrušínský (herec), Ladislav Fuks (spisovatel), Miloš Macourek (spisovatel), Vlastimil Brodský (herec), Ilja Hurník (hudební skladatel) či Miloš Kopecký (herec). Zkrátka dobová elita národa, která Chartu označila mimo jiné za "komický soud maloměšťáckých intelektuálů", jak z pódia Národního divadla pronesl architekt Vladimír Meduna.
Setkáním v Národním divadle anticharta neskončila. V následujících dnech se podpisovalo v krajských divadlech nebo v pobočkách svazu spisovatelů či výtvarných umělců. Denně přibývaly stovky jmen, takže v pátek 11. února 1977 oznámil předseda Československého svazu spisovatelů Jan Kozák, že "svůj souhlas s provoláním Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru vyslovilo 76 národních umělců, 360 zasloužilých umělců a více než 7 tisíc umělců, jednotlivců, příslušníků souborů a uměleckých těles". Tedy až na čestné výjimky většina oficiálně činných umělců.
* Kolik Čechů a Slováků podepsalo Chartu 77 do sametové revoluce?
* Jak vzpomíná na podpis Charty 77 publicistka Petruška Šustrová nebo slovenský exdisident Miroslav Kusý?
* Jak je možné, že StB v prosinci zaspala a o přípravě Charty 77 neměla žádné informace?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI PŘEČTETE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 2. LEDNA 2017.
