Městská část Praha-Libuš, ve které se nachází vietnamské obchodní centrum SAPA pořádá prohlídky areálu pro veřejnost. Součástí projektu jsou i přednášky o životě Vietnamců v Čechách. Podle posledních údajů jich v Česku žije již přes šedesát tisíc. V roce 1993 tu přitom bylo jen něco přes devět tisíc Vietnamců.
V České republice se začíná tvořit již třetí generace Vietnamců. Česká republika je třetí na světě v počtu obyvatel s vietnamskými kořeny na počet obyvatel. Mnoho mladých Vietnamců už často ani neumí svůj mateřský jazyk a mluví naprosto perfektní češtinou. Jejich spolužáci jim většinou dávají česká jména, kterými je pak oslovují.
Studentovi VŠE a zaměstnanci České exportní banky Ducovi je 23 let. V Praze žije od malička. I on je součástí komunity v obchodním centru Sapa, kterému se přezdívá Malá Hanoj. "Mám mnohem více českých kamarádů než těch vietnamských. Největší rozdíl mezi Vietnamci a Čechy vidím v kultuře. Vietnamská komunita v Česku se podle mého názoru dokázala do zdejších podmínek začlenit nejlépe ze všech menšin," říká Duc. Na Češích ho dokáže překvapit jejich negativní pohled na svět.
"Vietnamci si určitě nestěžují tolik jako Češi. Vietnam, ale i další rozvojové země jsou kolektivně orientované. Češi jsou individualisté, a z toho to podle mého názoru vychází," dodává Duc a připomíná, že ve Vietnamu je naprosto nepředstavitelné, že byste svými problémy obtěžoval okolí. Životní trable řeší Vietnamci maximálně v kruhu své rodiny. Ve vietnamštině například ani nenajdete slovo "já". Už od raného dětství jsou děti vedeny k výrazné sebekontrole.
Do Sapy, která dříve byla obrovským masokombinátem, jezdí nakupovat všichni Vietnamci, kteří mají po Česku své obchody nebo restaurace. "Tato tradice sem přišla z Velké Británie, kde takto Vietnamci začali podnikat a sem se to pak přeneslo," vysvětluje odbornice na migraci Tereza Kušniráková. Ta nyní provádí zájemce, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku vietnamských obchodů a restaurací v Sapě. Její kolegyně Markéta Fišarová z občanského sdružení Lačhe Čhave, které například pomáhá sociálně slabým Vietnamcům, vysvětluje fenomém pojídání psího masa. "Vietnamci samozřejmě psí maso jedí. Ale je to velmi sváteční a vysoce ceněné jídlo. Určitě by ho raději snědli sami, než aby ho dávali lidem ve svých restauracích," vysvětluje ředitelka sdružení.
V Sapě kromě jídla a oblečení najdete prakticky vše, od banky přes benzinovou pumpu po kadeřnictví nebo taneční sál. Nechybí ani obligátní nehtová studia, cestovní kanceláře nebo redakce vietnamských časopisů. Fotografovat a natáčet je tu zakázáno, na to si je potřeba vyřídit zvláštní povolení. O Sapě se někdy říká, že je státem ve státě. Na provoz zde dohlíží místní policie. Auta správcovské firmy Saparia křižují tržnici a nešikovně parkujícím autům neváhají nasadit botičku. Její sundání vás vyjde "jen" na sto korun.
Vietnamci hodně dají na to, jaký udělají dojem. "Náš advokát si pořídil luxusní auto, jinak by si ho bohatší Vietnamci nenajmuli. I když jedou odsud do Vietnamu, tak se tam rádi prezentují, jak jsou zde úspěšní, třebaže to nemusí být vůbec pravda," vypráví Markéta Fišarová, která je s Vietnamci v Sapě v každodenním kontaktu. V poslední době ji prý zaráží obliba hracích automatů. U "beden" jsou podle ní v poslední době hodně vidět i ženy, což bylo dříve ve vietnamské komunitě nemyslitelné.
V Sapě najdete i mateřskou školku. Chodí do ní i velmi malé děti, klidně i kolem jednoho roku. Malí Vietnamci jsou učeni přísné sebekázni. "Pokud je dítě problémové, rodiče ho neváhají poslat do Vietnamu. Tam ho pak vyzvedne třeba babička, kterou dítě nikdy nevidělo," líčí Markéta Fišarová. Vietnamci totiž ve své děti vkládají všechnu důvěru a naději.
Do Sapy si může dojít nakoupit nebo se najíst kdokoliv. Většina obchodů v týdnu zavírá docela brzy, mezi šestou a sedmou hodinou večerní. naopak nejdelší provoz a největší nával lidí zažívá tržnice o víkendu. Kromě Čechů si v tento den obvykle do Sapy přijíždějí vietnamští obchodníci pro zásoby.
