Na osm set tisíc českých zlatokopů vtrhlo v létě před sedmdesáti lety do vesnic a měst, z nichž byli vyháněni čeští Němci. Mnoho Čechů ale v pohraničí v roce 1945 jen rabovalo. "Rozbíjeli a rozkopávali stavení, zdi a podlahy, a hledali, co je kde zakopáno," líčí dobová kronika, jak hledali poklady po Němcích.
Jste Češi a žijete v pohraničí, kde bylo po staletí doma i německé etnikum? A nebo obýváte byt či vilu po pražských nebo brněnských Němcích? Tak se zeptejte rodičů, prarodičů nebo pamětníků, jak vaše rodina po odsunu Němců z Československa k těmto majetkům vlastně přišla. Pokud se vám totiž někdo pokusí odpovědět reálně, moc pěkné vyprávění o téhle éře neuslyšíte. A potvrzují to i nově nalezené prameny, které ukazují Čechy v hodně špatném světle.
Pražský Národní archiv, karton číslo 80, fond České strany národně socialistické, strojopis z 29. července 1945. "Poznávám, co jsou to místní správní komise a místní národní výbory. Samý vyžírka a samý darebák. Prostě samé bahno," vylíčil tehdy nadřízeným poručík československé armády Bořivoj Kraus pravidla osidlování v německé vesnici Moldava v Krušných Horách. První čeští kolonizátoři zde podle dopisu rabovali doslova jako supi. "Kožichy, šaty, prádlo a všechno ostatní, člověk to ani nestačí sledovat. Prostě samá zlodějna," napsal zděšený poručík Kraus v listu adresovaném Komisi pro pohraničí. "Ti lidé jdou sem jedině s tím úmyslem, aby kde se co dá, ukradli. Hnusné."
Do pohraničí mířily desetitisíce zlatokopů hned po válce. Na zbídačelém a přelidněném moravském Slovácku byla například výzva k osidlování šířena už od 23. května 1945 a kronika Halenkovic uvádí, že jen z této obce odešlo 32 rodin. "Němci před vystěhováním museli nechati všechno, tak jak bylo. Mohli s sebou vésti jen tolik, kolik unesli v zavazadle. A tu, naši lidé, přijdouce do pohraničí, dopouštěli se ničení a krádeží národního majetku. Rozbíjeli a rozkopávali stavení, zdi a podlahy, a hledali, co kde je zakopáno, neboť Němci před odchodem mnoho věcí zakopali do země nebo zazdili. Též i někteří osídlenci z naší obce dopouštěli se rabování ze ziskuchtivosti. Bohužel jich bylo mnoho," dokumentuje kronika zvrácené metody osidlování. Část kolonizátorů se přitom záhy vracela na Slovácko s plnými trakaři nebo povozy.
* Proč vláda a osidlovací úřady dovolily v první fázi dosidlování pohraničí, jeho rabování, bezmezné ničení domů a další plenění?
* Kdo přicházel jako první do pohraničí?
* Léta se hovořilo, že osidlování území, z něhož byli vyhnáni Němci, bylo dějinnou spravedlností. Není to spíše dějinná ostuda, za kterou se ale Češi zatím moc nestydí?
* Kolik vesnic zůstalo v pohraničí bez nových osídlenců a postupně zanikly? Bylo jich 200, nebo přes 500?
* Jak souviselo vyhnání českých úředníků a vlastenců ze Sudet v roce 1938 (i za války ale žilo v pohraničí až 600 tisíc Čechů) s rabováním pohraničí v roce 1945 a v dalších letech?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 13. ČERVENCE 2015.
