Českou veřejnost před časem pobouřil nápad politiků, aby lidé dali práci nezaměstnaným přímo ve své domácnosti. V mnoha zemích Evropské unie však tato praxe již dávno funguje a přináší desetitisíce pracovních míst. V Česku by takto mohlo najít uplatnění až pět tisíc lidí. Vyplývá to z analýzy, kterou zpracovala Unie zaměstnavatelských svazů.
Náš odhad je, že by to u nás mohlo během tří až pěti let vytvořit tři až pět tisíc nových pracovních míst," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ prezident Unie Jiří Horecký. Jednalo by se podle něj jak o plné, tak o částečné úvazky. Lidé by mohli podle něj najít uplatnění například při vyřízení nákupů, odklízení sněhu, zahradnických pracích. "Případně i při vodění dětí ze školky, ale tam by zřejmě musela být nějaké vyšší kvalifikační předpoklady. Ještě se tam zabýváme sociálním kontaktem, kdy staří rodiče v nižších stupních demence jsou zmatení a potřebují, aby si s nimi někdo povídal," vyjmenovává možnosti uplatnění Horecký. V tomto případě by se to ovšem nemělo zaměňovat s pečovatelskou a zdravotnickou službou, pro kterou je potřeba vzdělání.
S podobným projektem mají zkušenost i v dalších zemích, ovšem s daleko většími účinky. Například ve Francii podle studie zapojení nezaměstnaných do služeb pro domácnost vedlo v letech 2005 až 2010 k vytvoření více než 330 tisíc nových pracovních míst. Po přepočtu na plné pracovní úvazky jich bylo 50 tisíc. V Německu v rámci takzvaných "Mini-Jobs" pracovalo v roce 2011 v domácnostech přes 240 tisíc "mini-zaměstnanců". "V Belgii, která má zhruba stejný počet obyvatel jako Česko, se během několika let vytvořilo třicet tisíc pracovních míst. Nicméně tam mají jinou životní úroveň a jiné zvyky," vysvětluje Horecký rozdíl.
Podle studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV), která v těchto dnech také vyšla, se například ve Francii podobný typ služeb využívá třeba při domácích pracích jako žehlení, dodávka nákupů, natírání či přípravě jídel a dále při péči o děti, starší osoby, ale i zvířata. V Belgii většina podobných pracovníků vykonávala úklidové práce, druhou nejčastější činností bylo žehlení. Osm procent pracovníků také vykonávalo neautorizované činnosti, jako je péče o děti, péče o seniory a zahradnické práce.
Podle studie VÚPSV již často podobné služby fungují i v České republice, ale v rámci "šedé ekonomiky". Nebo chcete-li na systému sousedské výpomoci. "Když potřebujeme doma něco spravit a nevíme si s tím rady, tak řekneme sousedovi, který má dole v domě dílnu. Vždycky mu pak za to něco dáme," přiznává paní Marta z Prahy.
Její rodina podle studie není jediná. Například většina prostředků z vyplaceného příspěvku na péči se podle Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí nevrací do systému sociálních služeb. Odhadem se jedná o deset až jedenáct miliard korun, které jsou používány na zajištění neformální péče. Aby se to prosadilo na oficiální úrovni a mohla tak vznikat nová pracovní místa, bylo by potřeba nový systém pro uživatele nějak zvýhodnit, například dotací ze strany státu. "Hodnota té práce musí být nižší, než je na černém trhu," říká Jiří Horecký. Výhodou pro stát bude, že nebude muset platit lidem, kteří tak najdou uplatnění, tolik peněz na sociálních dávkách a současně, že nezaměstnaní neztratí kontakt s pracovním trhem. Podle informací on-line deníku TÝDEN.CZ se v současné době zpracovává na ministerstvu práce a sociálních věcí studie proveditelnosti.
