Letos napadli agresivní cestující patnáct řidičů. Jeden z nich zemřel. Loni bylo takových vážných útoků méně - deset. Drobné konflikty přitom řeší šoféři každý den. Dopravní podnik se i přes sliby o jejich bezpečnost nestará.
Loni pražský dopravní podnik schválil nákup 620 nových autobusů. Klíčové zakázce za více než čtyři miliardy korun předcházelo dohadování odborářů s vedením městské dopravy o tom, jak budou nové autobusy vypadat. Odbory upozorňovaly na velké množství útoků na řidiče, kteří nejsou od cestujících odděleni jako v tramvaji nebo v metru. Jedním z dohodnutých řešení byla celoskleněná kabina.
Ta je ale nakonec jen v několika autobusech z první várky, která do Prahy dorazila a v dalších se s ní nepočítá. Dopravní podnik po více než roce od vyhlášení výběrového řízení přiznává, že se dodatečně snaží bezpečnost řidičů zvýšit. "S výrobci vyjednáváme," říká mluvčí Ondřej Pečený.
Tomu však neodovídají slova Jindřicha Chudého, ředitele firmy, která autobusy dodává. "Nemáme takový požadavek," říká.
Přitom zasklená kabina může v mnoha případech řidiči pomoct a odradit útočníky.
K tomu se vztahuje i další z řešení, domontování komunikačních zařízení. Řidič by už nemusel vycházet z kabiny, pouze by cestujícího pomocí mikrofonu napomenul.
„O tomto jednáme," říká šéf autobusových odborů Jiří Čada.
Co dělat?
Šoféři ani nevědí, jak se mají v podobných situacích chovat, protože bezpečnostní předpisy dopravního podniku jsou nejednoznačné. Jeden z nich dává řidičům povinnost v případě porušení přepravního řádu vystoupit z kabiny a cestujícího napomenout.
Ve zprávě o zajištění bezpečnosti lidí sedících za volantem autobusu se však píše: "Obecnou snahou při zajišťování bezpečí řidičů je, aby v případě jakýchkoliv konfliktů zůstali pokud možno stranou těchto incidentů a nebylo tak ohroženo jejich bezpečí."
ČTĚTE TAKÉ: Chyboval řidič autobusu? Stačilo zmáčknout tlačítko
Opilý cestující zabil řidiče kvůli cigaretě
Na rozpor v nejasných pravidelch ukazuje i nedávné vyjádření mluvčího dopravního podniku Ondřeje Pečeného, který po smrti čtyřiapadesátiletého řidiče na lince 198 řekl: "Mohl jednat jinak a zavolat bezpečnostní složky. Jeho postup však nebyl proti pravidlům,"
Tlačítko nouze nefunguje
Šoféři v Praze nemají moc možností, jak se bránit. Jejich hlavní zbraní proti bojovným cestujícím je právě takzvané nouzové tlačítko. To je spojí s dispečerem, který po dobu 30 vteřin slyší zvuk z kabiny a může tak zavolat o pomoc.
Řidiči si však stěžují, že tlačítko funguje špatně. "Den poté (co zemřel po konfliktu s cestujícím řidič - pozn. red) mi dispečink nechtěl na ožralu tak dvacet až třicet let, 100 kg, celkem vazba, poslat policii, ať ho nějak vzbudím a vysvětlím, že porušuje přepravní podmínky. Policii pak tedy na mé naléhání zavolali. Přijeli ale až za 15 minut," líčí svůj zážitek jeden z řidičů na webových stránkách věnovaných městké dopravě.
Svou zkušenost přidává i dnes už bývalý řidič Pavel Ďuran. "Viděl jsem člověka, kterého srazilo auto, zmáčkl jsem nouzové tlačítko a šel mu pomoct. Po patnácti minutách u mě zastavil řidič autobusu jedoucího z druhé strany a zeptal se mě, jestli jsem v pořádku, že mu volal dispečer, ať se podívá, jestli jsem naživu."
Foto: Robert Zlatohlávek
