Dvě třetiny Rumunů a Bulharů, kteří do Česka přijeli za prací, se v zaměstnání potýkaly s problémy. Jen polovina těch, co přicestovali, vykonávala předem slíbenou práci. U šestnácti procent lidí dohodnuté místo neexistovalo vůbec. Desetina pracovníků pak nedostala za práci zaplaceno. Vyplývá to z výzkumu o pracovních podmínkách Bulharů a Rumunů v Česku, který provedla Diakonie ČCE - Středisko celostátních programů a služeb. Dotazovaní Bulhaři a Rumuni pracovali v ČR většinou na nekvalifikovaných pozicích.
"Tito lidé se často stávají oběťmi pracovního vykořisťování zejména kvůli nedostatku relevantních a pravdivých informací o fungování českého pracovního trhu. Vykořisťování přitom může vést až k trestnému činu obchodování s lidmi," uvedli autoři výzkumu. Podle nich k nepříznivé situaci migrantů přispívá "netransparentní fungování stovek agentur práce na hranici legálnosti" i to, že inspektoráty práce nestíhají vše kontrolovat.
Lidé z nových zemí EU nahrazují síly, které dřív přijížděly z postsovětských zemí či Asie. V krizi totiž Česko omezilo vydávání pracovních povolení, ta euroobčané nepotřebují. "Neziskovky" jako Diakonie či La Strada řešily v posledních letech případy nucené práce migrantů z Bulharska a Rumunska v zemědělství nebo lesnictví.
Kolik lidí z obou zemí v ČR nyní pracuje, není jasné. Od roku 2011, kdy úřady práce začaly používat nové informační systémy, statistika chybí. Předtím počet ale postupně rostl. Na konci roku 2007, v němž obě země vstoupily do EU, v Česku mělo zaměstnání 5,1 tisíce Bulharů a 3,6 tisíce Rumunů. Na konci roku 2011 to bylo sedm tisíc Bulharů a 6,4 tisíce Rumunů.
Autoři výzkumu loni shromáždili výpovědi 200 pracovníků a pracovnic. Většina z nich ve vlasti pracovala v méně kvalifikovaných profesích, jen desetina byli experti. V Česku pak zhruba 80 procent dotázaných vykonávalo pomocné práce. Na pozicích s vyšší kvalifikací bylo sedm procent osob, většinou v oboru informačních technologií.
Třetina lidí se o práci v ČR dozvěděla od známých, třetina z inzerátu. Desetinu zlákali náboráři. Téměř všichni dotázaní měli práci předem domluvenou. Jen zhruba polovina lidí dohodnuté místo ale také skutečně získala. Víc než čtvrtina dostala zaměstnání, které neodpovídalo slibu. Šestnáct procent osob po příjezdu práci nemělo vůbec, samy pak si sehnaly jinou.
Normy plní s obtížemi
Zaměstnavatele přímo měla jen asi pětina dotázaných. Skoro 63 procent lidí zaměstnávala agentura. Téměř čtvrtina migrantů pracovala bez smlouvy. Víc než dvě pětiny dotázaných smlouvu sice měly, ale nerozuměly jí.
Dvě třetiny lidí měly pracovní problémy. Většinou si cizinci stěžovali na obtížně splnitelné normy. Desetina lidí nedostávala vůbec mzdu, další pak měli jen zálohy na jídlo. Agentury si často strhávaly poplatky za různé služby. Lidé museli třeba hradit předražené ubytování, dopravu či tlumočníka, sami si jiné zajistit nemohli. Pracovníci poukazovali také na nedodržování bezpečnosti práce. "Běžné byly i pokuty na pracovišti, například za častější použití toalet," uvedli autoři. Podle nich se objevily také případy odebrání osobních dokladů či pohrůžky a násilí.
Pomoc lidé hledali většinou u neziskových organizací. Obrátili se ale i na policii či na své velvyslanectví. Polovina dotázaných od problémových zaměstnavatelů odešla. Desetina u nich ale stále zůstávala.
Výzkum je součástí projektu prevence obchodování s lidmi a vykořisťování v EU. Díky němu by zájemci o práci měli dostat potřebné informace o podmínkách v Česku. Vzniknou brožurky, letáky, spoty i on-line školení.
