Potkat na ulici řádovou sestru není nic zvláštního. Pokud na ni nenarazíte uprostřed noci a v obklopení prostitutek. Řeholnice Klára Marie Stráníková drsnou realitu sexuálního byznysu dobře zná. "Noc na ulici vám změní život," říká se zamyšleným pohledem.
Noční Václavské náměstí. K hloučku prostitutek přichází drobná postava v řádovém oděvu. Povídají si, pak se chytí za ruce a společně se pomodlí. Nezvyklá podívaná. "Je to zvláštní atmosféra a mnozí se nechají oslovit. Často nás naopak lidé, kteří nás vidí, sami zastavují a chtějí se s námi pomodlit," říká řeholnice Klára Marie Stráníková z Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže. Do Prahy přišla před čtyřmi lety z kláštera v Kroměříži s cílem pomáhat ženám na ulici. Dnes tady žije v menší komunitě spolu s několika dalšími sestrami. A každý pátek večer vyráží do temných zákoutí velkoměsta.
Kromě modlitby a drobných náboženských předmětů nabízí prostitutkám kontakty na bezplatnou právní a sociální pomoc, hygienické pomůcky, testování na pohlavně přenosné choroby. Zastaví se a vyslechne jejich příběhy. Doprovází ji další kolegyně různých vyznání. "Jsme mezinárodní ekumenický tým, který před řadou let založila jedna žena z Ameriky. Sejdeme se ve třech, čtyřech nebo pěti, podle toho, kdo zrovna může," dodává sestra. Moc dobře ví, co se ženám nabízejícím vlastní těla, honí hlavou. A jak takové myšlenky zahánějí. "To, jak vypadají, je jenom maska. Ony samy to berou jako kostým, který si navlečou. Aby toho vůbec byly schopny, musejí ‚vypnout' samy sebe. Někdy si pomáhají alkoholem, jindy drogou."
Zájem o panenství
O svém povolání vypráví sestra Klára pomalu a pečlivě rozmýšlí každé slovo. Občas se pousměje, brzy ale znovu zvážní. Dívá se mi do očí, občas sklopí zrak. Během celého rozhovoru nepoužije výraz prostitutka. Prý se jí příčí a vždy ho nahradí souslovím "žena v prostituci". Těch potkala během své služby na tisíc. "Už první takové setkání pro mě bylo silným a nezapomenutelným zážitkem," vzpomíná. Kontrast zasvěceného života a světa placeného sexu se prý na ulici stírá. "Řádový oblek u těch žen naopak probouzí určitou důvěru," dodává.
K netradiční službě se řádová sestra dostala před osmi lety. Vyplynula z rozhodnutí její kongregace, která se tehdy zaměřila na pomoc obětem obchodování s lidmi. Zkušenosti sbírala v Itálii, kde v obklopení žen ulice strávila tři měsíce. Oblečena v řádovém oděvu a s křížkem na prsou poznala odvrácenou tvář velkoměst, jako je Milán, Turín nebo Neapol. Zažila situace, kdy se prostitutky s běžnými sociálními pracovníky nebavily a utíkaly před nimi - jí naopak důvěřovaly. Pomáhala i dobrá znalost jazyka, který se naučila během italských studií teologie.
Dnes pětačtyřicetiletá řeholnice našla svou cestu k Bohu během dospívání. Krátce poté, co uvěřila, ji vzala kamarádka do kláštera v Choryni u Valašského Meziříčí, který tehdy obývala komunita milosrdných sester. "Začala jsem se tam cítit doma a rozhodla se vstoupit do řádu," popisuje životní příběh.
Na ulici probírá i ta nejintimnější témata. Třeba sexuální zdrženlivost. Bez problémů odpovídá na všechno. Zdrženlivost bere jako součást řeholního života: "Ty ženy se nás často vyptávají na otázku panenství. Ta je pro ně hodně důležitá. Z otázek o řeholním zasvěcení se tak často postupně dostáváme k otázkám osobní víry."
Oblíbený sv. Jan
Intimní rozhovory sestře Kláře nevadí. Občas je naopak sama překvapena, jak právě panenství ženy na ulici vnímají. Třeba v Itálii narazila na prostitutku, která žila bez sexu až do své svatby. Vyprávěla jí, že je smutná, protože se její sedmnáctiletá dcera stěhuje za přítelem. "Také si přála, aby se vdávala jako panna." Vnitřní pohnutky prostitutek jsou často překvapivé. Občas za sestrou přijdou a samy prosí o modlitbu. Třeba kvůli získání legální práce.
Prostitucí se v Česku živí odhadem až 15 tisíc žen, restriktivní vyhlášky je stále více vytlačují z ulic do klubů (viz Ulice a sexuální fastfoody). Za zavřenými dveřmi je přitom situace mnohdy daleko vážnější a při případném násilí se ženy dovolají pomoci jenom těžko. O kontakt s prostitutkami se proto sestra Klára snaží také tam. Jeptišky sice nejsou úplně typickými návštěvnicemi night clubů, ale sestru Kláru prý dovnitř většinou pouštějí bez problémů. Hlavně díky již zmiňované pomoci v podobě hygienických potřeb atd. "Nosíme jim různé dárečky," pousměje se na chvíli.
S ženami běžně probírá třeba dluhy. Ty jsou nejčastější příčinou prostituce. Pokud mají zájem, dojde prý občas i na čtení z bible. V kulisách vykřičených podniků to jde těžko a vše často přeruší třeba příchod klienta.
Nejraději prý prostitutky mají evangelium sv. Jana. "Máme dokonce speciální publikaci pro ženy v prostituci," říká řeholnice.
Noční pronásledování
Některé z žen potkává na ulici a v klubech opakovaně, často při tom zažívá nečekané situace. Třeba v Itálii narazila na Češku, která si tam vlastním tělem snažila přivydělat. "Stalo se to na Mezinárodní den žen. Zároveň jsem tam potkala cizinku, která říkala, že také zná Česko. Bohužel kvůli tomu, že své tělo prodávala v příhraničí s Rakouskem."
Právě Itálie je prý specifická - pouliční prostituce tam nad placeným sexem v privátech dominuje. Provozují ji přitom převážně cizinky. "Na Italku jsem tam snad vůbec nenarazila," vzpomíná sestra. Dnes o svých zkušenostech z ulice pořádá přednášky.
Často slýchá dotazy, zda nemá v setmělých zákoutích měst strach. Odpovídá příběhem, kdy ji jednou v noci pronásledoval v Praze muž. Sledoval ji několik hodin, schovával se a znovu objevoval. Když zůstala úplně sama, ukázal se znovu a zkřížil jí cestu. Nepříjemné pocity vystřídalo překvapení. "Poprosil mě o modlitbu s tím, že ho opustila žena. Byl z Ukrajiny a pracoval tady, aby uživil rodinu."
Život v hříchu
Optimismus ale občas zastiňuje syrová realita. Většina žen své noční povolání tají i před nejbližší rodinou, navíc se při něm často setkávají s různými formami násilí: od fyzického nebo psychického přes ekonomické až po sexuální. Podle nejnovějšího výzkumu neziskové organizace Rozkoš bez rizika má s některou z jeho podob zkušenost 90 procent dotázaných žen. Nejčastější je násilí psychické, nejvíce zmiňovanou kombinací, jíž jsou prostitutky vystaveny, je souběh sexuálního, fyzického a ekonomického násilí. Jen jedna desetina dotazovaných žen v prostituci nezažila žádnou ze sledovaných forem násilných aktů.
"Jeden biskup v Itálii mi řekl, že jediná noc na ulici mu úplně změnila život. A s tím souhlasím," říká po chvilce přemýšlení řeholnice. Fakt, že ženy, jimž pomáhá, žijí podle bible v hříchu, jako problém nevidí. "Vnímám to tak, že nejsou v prostituci, protože to chtějí. Osobní rozhovory s nimi to jenom potvrzují."
Přestože mnohé z prostitutek dobře zná, osobní kontakt poskytuje jenom výjimečně. Jak říká, opatrnost je nutností. I při fotografování dbala setra Klára na to, aby nebyla z obrázku poznat budova její pražské komunity. Plánuje proto vybudovat bezpečné místo, kam by mohly ženy z ulice přicházet. Pro pomoc, radu, za modlitbou. S kolegyněmi prý mají vše vymyšlené. "Projekt už máme připravený, v současnosti pro něj hledáme vhodné místo."
