Předseda České advokátní komory Martin Vychopeň v rozhovoru pro časopis TÝDEN tepe nový občanský zákoník i nestandardní policejní praktiky. Stát má podle něj čím dál větší snahu prolamovat povinnost mlčenlivosti advokátů a občané Česka rezignovali na právní vědomí.
S čím se na vás advokáti poslední dobou obracejí nejčastěji?
S žádostmi o ochranu před tím, jak jsou nadužívány a zneužívány odposlechy, z důvodu procesní nekorektnosti některých probíhajících trestních řízení a samozřejmě ve chvíli, kdy se řeší stížnosti klientů. Vedle toho začíná být stále širší a velmi problematickou agendou snaha státu prolamovat a zasahovat do zákonné povinnosti mlčenlivosti advokátů.
Aktuálně řešíte i celkem vážný problém, kdy hrozí, že v bagatelních záležitostech v civilním řízení nebude mít možná občany kdo zastupovat...
To pramení dílem z nešťastné, dnes již Ústavním soudem zrušené paušální vyhlášky o odměnách advokátů, která měla usnadnit soudům činnost, ale byla značně nevyvážená, a dílem z toho, že odměna advokáta, takzvané palmáre, se stala předmětem obchodu. Dodám, že advokátní komora od počátku s paušální vyhláškou nesouhlasila.
Obchodu?
Ano. Podle zákona, pokud někdo vymáhá po dlužníkovi jeho dluh a vyhraje, má právo nejen na to, aby dostal své peníze zpět, ale také, aby mu dlužník zaplatil to, co na vymáhání dluhu vynaložil, tedy i co zaplatil advokátovi. Někteří advokáti zabývající se hromadným vymáháním pohledávek - a zdůrazňuji, že touto problematikou se zabývá odhadem ne více jak tři až pět procent advokátů -, pak díky množství sporů a výhodnosti odměn stanovených vyhláškou slušně na této agendě vydělávali.
Několik advokátů se dokonce ve snaze tuto agendu získat dohodlo s klientem, že se s ním rozdělí o soudem přisouzenou náhradu své odměny zaplacenou dlužníkem. To je neetické, a dokonce to bylo protizákonné. A protože již zmíněná paušální vyhláška byla zrušena, v současné době vyjednáváme s ministerstvem spravedlnosti návrat k původní spravedlivé úpravě, která souvisí s oceňováním úkonů v závislosti na hodnotě předmětu sporu.
Vrátím-li se ke zmíněným bagatelním sporům, to jest sporům do 10 tisíc korun, jaká rizika spatřujete, pokud projde navrhovaná novela Marka Bendy, Daniela Korteho a dalších poslanců, která mění občanský soudní řád či zákon o soudních exekutorech?
Znamenalo by to revoluční negativní obrat v dosavadní úpravě nároků toho, kdo měl úspěch ve sporu - to znamená úpravy, podle níž, kdo v soudním sporu zvítězí, tomu musí být nahrazeny náklady řízení. Novela má za cíl tuto zásadu obrátit - tedy ten, kdo ve sporu uspěje, neobdrží náhradu žádnou, pouze ve výjimečných případech by ji soud mohl přiznat. To je nesmysl.
Především se bráníme tomu označovat částky do 10 tisíc korun za bagatelní. Ve státě, kde minimální mzda je 8 500 Kč a minimální důchod ještě nižší, je takové označení výsměchem řadě našich občanů. Pokud bude mít někdo pohledávku do 10 tisíc korun, třeba za nevyplacenou mzdu, nebo se bude chtít bránit neoprávněné žalobě za nějaký neexistující nedoplatek, bude se obávat jít za advokátem, neboť nedostane náklady na něj vynaložené zpět.
Zároveň tím i výrazně opadne ochota dlužníků platit závazky do deseti tisíc korun z důvodu jejich soudní nevymahatelnosti. A to by fakticky znamenalo, že spravedlnost bude v České republice existovat jen od deseti tisíc a jedné koruny nahoru. Věřitelé těchto pohledávek se standardním způsobem nedomůžou spravedlnosti a budou takové pohledávky raději postupovat inkasním agenturám, které nijak regulovány nejsou a vymáhají nejasným, netransparentním a právně neregulovaným způsobem bez jakékoliv odpovědnosti s náklady, které pravidelně převyšují náklady vymáhání soudního.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 14. dubna.
