Vývoz zbraní
Šéf zbrojařů: Napětí nám nahrává, ale lepší jsou stálé zakázky

Světem se šíří strach. Čeští zbrojaři to poznají podle zvýšené poptávky po munici. Nyní očekávají rekordní zájem o své zboží. Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek tvrdí, že export by byl ještě vyšší, kdyby ho neblokovaly okolní státy a byrokracie EU.

Když se podíváte, jak po světě rostou nové válečné zóny, máte jako zbrojař radost?

Zdánlivě ano. Obecně platí, že vlády najdou větší prostředky na zbrojení, jestliže se zvyšuje strach z konfliktu a zhoršuje se bezpečnostní situace. V momentě, kdy se rozhoří konflikt, je ale velmi problematické do zasažených zemí cokoli vyvézt. Pro nás se stávají zapovězenými. Jiná věc je současná situace v Iráku. Rozumně uvažující člověk musí dospět k závěru, že je naopak nutné vyvážet tam vojenský materiál. V Iráku se děje něco opravdu neslučitelného s civilizovaným světem, a jestli se to nepodaří zastavit, máme to za chvíli tady.

Je rozumné posílat Kurdům starší zbraně z armádních skladů, když napětí roste i v Evropě?

Máme výrobce - Českou zbrojovku, která je schopna je nahradit. Navíc pro kategorii lehkých palných zbraní běží v české armádě program přezbrojení. Se samopaly vzoru 58, které by se vyvážely Kurdům, se už nepočítá ani pro záložáky.

Zbrojaři v posledních měsících zaznamenali nárůst zájmu o munici. Jde o první komoditu, na níž se projeví, že je ve světě napětí?

Ano. Každá vláda demokratického státu se chová tak, aby se zalíbila voličům. Když je ve světě bezpečno, obranu podceňuje a její rozpočet odsouvá na druhou kolej. Má palební kvóty na munici, ale proč by ji doplňovala? Vojáci chodí do skladu a vybírají munici i pod minimální stavy. Teď se munice do skladů zase začala doplňovat kvůli většímu pocitu nebezpečí.

Ovlivňuje rostoucí napětí ve světě také chování české vlády?

Ministr Martin Stropnický jasně deklaroval, že je potřeba navyšovat rozpočet obrany a více se věnovat armádě. Mne ale život naučil, že mohu věřit jen tomu, co se stalo. Zrovna ze způsobu, jakým vláda rozhodla o nakoupení munice, nejsem příliš nadšen. Ještě za ministra Alexandra Vondry ministerstvo deklarovalo, že nechce nakupovat přes prostředníky. Vláda ale rozhodla, že munici nakoupí přes agenturu NSPA. Je to regulérní prostředník, ačkoli jde o agenturu Severoatlantické aliance. Proč Národní úřad pro vyzbrojování nenakupuje přímo u českého výrobce? Rozum mi nebere, proč se s ním nepodepíše dlouhodobý kontrakt. V kategorii nábojů pro ruční palné zbraně máme světového exportéra, firmu Sellier & Bellot. Teď se mají o zakázku pro vlastní armádu ucházet přes prostředníka, který sídlí v Lucembursku?

Asi se vláda bojí podvodů při výběrovém řízení.

To je možné. Jestli ale nastane regulérní válka, bude nutné doplňovat zásoby. Představa, že zase vypíší tendr a někdo ze světa ho vyhraje, přestane platit. V té době bude mít každá vláda nedostatek vojenského materiálu, zatímco národní výrobce by si pro vlastní armádu mohl blokovat část svých výrobních kapacit a průběžně doplňovat armádní sklad. Místo toho se teď munice nakupuje ve velkém balíku jednou za čas.

Vraťme se k bezpečnostní situaci. Lze vzhledem k ní tvrdit, že se zbrojní průmysl dostává do konjunktury?

Určitě jde nahoru a je to dlouhodobější trend, který se týká i jiných zemí. Dnes se vlády chtějí připravit na terorismus a asymetrický boj, v němž se armáda střetne se špatně identifikovatelným nepřítelem. Pokládají za nutné utratit peníze za vývoj, aby potom protivníka v konfliktu mohly sledovat. Před lety by například nikoho nenapadlo vyrábět rušičky mobilních telefonů. Dnes se přes mobily odpalují výbušniny a bez rušičky nevyjede jediné vojenské auto. Skutečná konjunktura se podle mě teprve dostaví, rozhodně se ale situace zbrojařů nebude zhoršovat.

Zbrojaři zveřejnili začátkem roku odhad, podle něhož počítají pro letošní rok se zdvojnásobením zbrojního exportu proti loňsku. Situace je až tak růžová?

Jde spíše jen o zbožné přání. Takto vysoký je objem udělených exportních licencí. Málokdy odpovídá realitě. Může se stát, že partner od kontraktu ustoupí, protože dlouho trvala administrace. Nebo se nedohodnete na finančních podmínkách. A čím dále větší problém nám působí hledání vhodné dopravní cesty.

Můžete uvést příklad?

Řešili jsme dodávku Omnipolu do Jemenu. Nepodařilo se najít námořní cestu přes Německo ani přes Polsko. Protože už byl podepsán kontrakt, do něhož jemenská strana zakotvila sankce, musel si exportér najmout letadlo. Cena přepravy byla dražší než cena převáženého materiálu. Když se České zbrojovce nepodařilo sehnat vhodnou námořní cestu do Egypta, opět volila leteckou dopravu. Pistole pro egyptskou policii dopravovala letecky. Rozdíl za cenu dopravy činil sedmnáct milionů korun. Stát by to měl řešit, protože tyto peníze mohli získat zaměstnanci anebo se mohly vybrat na daních. Takto skončily v rukou egyptského dopravce.

Jak je možné, že vývoz vojenského materiálu roste přes všechny překážky tak prudce? Jde stále o výprodej po Československé lidové armádě?

Čísly o exportu se každý rád pochlubí. U vyváženého zboží by se ale měla sledovat hlavně přidaná hodnota. Ve zbrojním průmyslu platí, že vysokou přidanou hodnotu má zboží, které obsahuje elektroniku a software. Když sledujeme vývoj, export se posouvá ve prospěch těchto technologií. Nedávno jsem jednal s jednou firmou zaměřenou na informační technologie. Jde o software z oblasti kryptografie (šifrování, pozn.red.). Protože se konečným uživatelem stala jedna ze zahraničních armád, okamžitě se z materiálu dvojího užití stal vojenský materiál, který je zatížen větší byrokracií a kontrolou. Lidé vidí jen pistole a tanky, ale z našeho objemu se zbraní dá nazvat jen deset procent položek. U nás fungují zbrojařské firmy, které zaměstnávají už jen vysokoškoláky.

Česká armáda disponuje množstvím techniky, u níž za několik let skončí životnost. Jde o vrtulníky, radary, pásová vozidla, raketomety, dělostřelectvo. Je v jejích silách tyto zbraně nahradit?

Všechno jde. Armáda by ale musela hodně dopředu říct, co potřebuje. Jednodušší asi bude životnost této techniky prodloužit, anebo ji vyřadit bez náhrady. Každý šéf resortu včetně ministra Stropnického tvrdil, že bude garantovat střednědobý plán vyzbrojování. Praxe nás naučila velmi silné skepsi.

Je tuzemský průmysl schopen armádě pomoci a vyrobit třeba raketomet?

U nás jsou velmi úspěšné modernizační programy. Máme velké zkušenosti s osazováním starších zbraní moderními systémy, ať už z domácích zdrojů, nebo ve spolupráci s cizími firmami. Když existují tři ověřené světové firmy vyrábějící systém nočního vidění, je zbytečné vyvíjet vlastní. Vyrobit nové pásové vozidlo asi nezvládneme, bylo by to drahé, ale je možné podílet se na mezinárodní spolupráci.

Je podle vašeho názoru produkce českých zbrojovek kvalitní? U neprůstřelných vest si vojáci stěžovali, že neplní dokonale svou funkci. V případě útočných pušek Bren se prý objevilo patnáct až dvacet chyb.

Na každém šprochu pravdy trochu, ale tady sehrál svou roli spíše konkurenční boj. Platí, že kdyby ta věc byla špatná, neprodávala by se do světa. Je nepopiratelné, že se závady objevily. Je otázka, jestli jsou ve výrobku, nebo ve způsobu použití. Zase jsme u toho. Armáda a průmysl při přípravě nové zbraně nedostatečně spolupracují. V ideálním stavu by vojáci dostali malou sérii ručních palných zbraní, aby si ji vyzkoušeli ve vojenském prostoru, několik kusů by si půjčili na misi a sepsali zprávu o tom, co by chtěli změnit. Vznikl by ideální produkt. Dnes se bohužel chyby chytají při provozu. Přesto si nepamatuji, že by se mezi našimi výrobky objevil produkt, který by znamenal fiasko.