Mezi Akreditační komisí a ministerstvem školství to už delší dobu skřípe. Páteční rozhodnutí ministra Josefa Dobeše však vztahy mezi oběma organizacemi vyhrotilo dosud nejvýrazněji. Podle platného stanoviska komise měla plzeňská práva skončit letos v červenci, Dobeš v pátek vyrazil do Plzně a akreditaci prodloužil do roku 2016. Užil si ovace studentů, ale nyní musí čelit atakům Akreditační komise (AK). "Většině studentů svým rozhodnutím spíš uškodil. Třetí, čtvrté a páté ročníky mohly na škole dostudovat. Prváci a druháci by přešli jinam. Teď se studenti dostali do vážného nebezpečí," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ předsedkyně AK Vladimíra Dvořáková.
Co říkáte rozhodnutí Josefa Dobeše prodloužit akreditaci plzeňským právům?
To rozhodnutí je jednoznačně v rozporu se zákonem. Není to jen můj názor, je to názor i dalších právníků nebo předsednictva České konference rektorů, které včera přijalo v tomto případu velmi silné usnesení. Je šokující, když ministr poruší zákon, hledá kličky, v námitkách uvádí nepravdivé informace - to mi pro výchovu budoucích právníků nepřipadá ideální.
V čem to jeho porušení zákona spočívá?
Pokud AK akreditaci neudělí, tak ji ministerstvo prostě udělit nemůže. Vždycky tu byla praxe, že ministerstvo se řídilo stanoviskem komise. Pokud nám něco vraceli, tak šlo spíše o otázky procedurálního charakteru.
Dobeš ale tvrdí, že jeho rozhodnutí má oporu v právních analýzách.
Ty právní analýzy byly udělány jen proto, aby se našlo, jak obejít zákon. Neboli jak interpretovat zákon tak, aby mohl ministr jednat tímto způsobem. Tento přístup jde proti duchu zákona, je prostě nezákonný. Mimochodem, bylo to právě ministerstvo, které nás donutilo změnit stanovisko, ve kterém jsme Plzni na krátkou dobu dávali akreditaci. Přestože ta škola měla negativní hodnocení. Ministerstvo toto stanovisko označilo za vadné a na nové nám dali jen čtyři dny. A když jsme nové stanovisko přijali, tak nám ministerstvo říká, že bylo neplatné, přestože jsme ho přijali na jeho požadavek.
Když odhlédneme od právních kliček - Dobeš tvrdí, že šlo o jediný způsob, jak zachránit 1800 plzeňských studentů práv. Nebyl by aspoň tohle důvod, proč škole akreditaci prodloužit?
Ti šli samozřejmě zachránit i jinak. Jednali jsme s rektorkou Západočeské univerzity Ilonou Mauritzovou asi 14 dní před definitivním rozhodnutím a probírali jsme s ní několik možných variant. Bylo domluvené, že po vydání rozhodnutí se sejde s rektorem Univerzity Karlovy Václavem Hamplem a myslím, že pomoc nabízela i olomoucká právnická fakulta.
Jak by taková pomoc vypadala v praxi?
Variant bylo několik. Definitivně by záleželo na dohodě s dalšími školami, ale uvažované řešení spočívalo v tom, že třetí, čtvrtý a pátý ročník dostudují normálně - univerzita jim byla schopna dostudování zajistit a my bychom na to za určitých podmínek přistoupili. A studenti prvního a druhého ročníku by se dostali na další fakulty. Dostudovat práva na Karlově univerzitě by pro mnoho studentů bylo jistě zajímavější. Naopak teď vzniká pro plzeňské studenty velké nebezpečí. Pokud soud dojde k tomu, že ta akreditace byla udělena nezákonně, tak může dojít k situaci, kdy tu najednou bude několik set studentů, kteří vůbec nebudou vědět, co se sebou.
Co s nastalou situací může teď Akreditační komise dělat?
Nic. Akreditace je vydána. Určitě podáme podnět k podání žaloby ve veřejném zájmu. Připadá mi obrovsky neetické, že fakulta dostala akreditaci. A jde i o to, že toto rozhodnutí ministerstva vysílá školám signál, že už nepotřebují AK a stačí se dohodnout s ministrem. Ohrožuje to nezávislost rozhodování AK, což byla jedna z podmínek pro to, aby naše diplomy byly uznávány v evropském prostoru. Museli jsme tvrdě dokazovat, že AK nepodléhá vlivu politiků.
Čili Dobeš tímto rozhodnutím ohrozil platnost diplomů českých studentů v zahraničí?
To úplně říci nejde, ale v pomyslném žebříčku evropských vysokých škol to ty české dostává níž.
Dobeš si postěžoval, že vaše kritika jeho práce mu připadá jako proces s Miladou Horákovou...
K tomu se mi ani moc nechce vyjadřovat. Už proto, že v AK máme lidi, jejichž rodiny prošly procesy v padesátých letech. Morálně jsou podle mě takové výroky naprosto nepřijatelné. Nakolik jsem ministerstvo pochopila, jejich kritika naší činnosti je vlastně logická. Byli by rádi, kdybychom vše utajovali a veřejnost nekontrolovala, jak ministr v jednotlivých případech postupuje. To je ta hlavní kritika, že se odvažujeme mluvit a zveřejňovat.
