Bývalý československý generál Jan Šejna, který se narodil 12. května 1927, zůstává i téměř dvě dekády po své smrti trochu záhadnou postavou. Z českého pohledu se Šejna jeví jako usvědčený zloděj a bezskrupulózní kariérista, jenž to prakticky bez vzdělání dotáhl v armádě až na generálskou funkci. Podle Američanů byl ovšem jedním z nejdůležitějších přeběhlíků na Západ v době studené války, "vynikající zdroj na nejvyšší úrovni".
Historici se vesměs shodují na tom, že řada svědectví, které Jan Šejna po zběhnutí na Západ přednesl, měla s realitou jen málo společného. Také jeho paměti vedle věrohodných podrobností ze zákulisí režimu, který Šejnovi umožnil dostat se až mezi nejmocnější muže armády, obsahují řadu neověřených informací.
Ještě po pádu komunismu vzbudilo pozornost jeho odhalení, že českoslovenští vojenští lékaři v Severní Koreji prováděli pokusy na amerických zajatcích. Šejnova tvrzení se ale neprokázala.
Rodák z jižních Čech vstoupil už v 17 letech do komunistické strany, strmá kariéra "poměrně inteligentního člověka s velmi dobrou pamětí", jak na Šejnu vzpomínali kolegové, začala po nástupu do armády v roce 1950. V sedmadvaceti letech už byl poslancem a kandidátem ústředního výboru strany. Na vrchol se dostal poté, co v roce 1956 přispěl k pádu ministra obrany a zetě Klementa Gottwalda Alexeje Čepičky, navíc měl blízko k synovi prezidenta Antonína Novotného.
Od roku 1964 byl Šejna nejvyšším straníkem na ministerstvu obrany a v říjnu 1967 - bez patřičného vzdělání - získal hodnost generálmajora.
O rok později ale přišel strmý pád, když v lednu 1968 padl Novotný a následně se rozběhlo vyšetřování machinací s jetelovými semeny, do kterých byl zapleten i Šejna. Ten v noci z 25. na 26. února překročil hranice a přes Maďarsko a Jugoslávii zamířil do Itálie, kde se vydal americkým úřadům.
V USA žil až do své smrti v srpnu 1997.
