Počty lidí, kteří se v Česku stali na pracovišti terčem šikany nebo obtěžování jdou do desetitisíců. Zhruba deset tisíc lidí se během své pracovní praxe setkalo se sexuálním obtěžováním či šikanou. Daleko více se to týkalo žen, kterých to zažilo okolo sedmi tisíc. Uvádí to nejnovější vydání časopisu Statistika & My.
"Mnohem častěji respondenti uváděli jako další faktor násilí nebo hrozbu násilí," konstatuje časopis. Tomuto riziku bylo podle něj vystaveno více než 73 tisíc lidí. V tomto případě se většinou jednalo o muže, z nichž se s násilím nebo podobnou pohrůžkou setkalo 45 tisíc.
Časopis přitom vycházel z nedávného průzkumu, který v průběhu loňského roku provedl Český statistický úřad. Oslovil v něm osmnáct tisíc domácností a výsledky šetření přepočetl na celkový počet zaměstnanců.
Podle odborů ovšem mohou být čísla daleko vyšší. "Ti lidé se o tom většinou bojí mluvit," řekla mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů Jana Kašparová. V případě násilí přitom mohou být jeho původci jak nadřízení, takzvaný bossing, tak spolupracovníci, takzvaný mobbing.
Zhubla jsem 30 kilo, vypráví zdravotní sestra
Podrobněji se šikaně na pracovišti věnovaly například zdravotnické odbory. Popsaly přitom případ zdravotní sestry Hany, kterou na záchrance šikanoval její nadřízený.
"Před ostatními kolegy mě pomlouval, shazoval a zesměšňoval. Nařkl mě, že neumím intubovat (zajištění dýchacích cest - pozn. red.) ... Jindy zase ošetřoval na výjezdu opilce, kterého jsem znala, tak hned pohrdavě prohodil, co to mám za kamarády. Po letech, kdy jsem marně čekala na zařazení do specializačního studia, jsem se dozvěděla, že mou přihlášku on a vrchní sestra sice podepsali, ale nikdy neodeslali. Dokonce si mě společně zavolali do kanceláře a sdělili mi, že si na mě lékaři stěžují a že bych měla práci dohodou opustit," popisuje na webu zdravotnických odborů svůj příběh Hana.
"Za rok jsem zhubla 30 kg, kouřila jednu cigaretu za druhou, zhoršily se mi vertebrogenní potíže (bolesti páteře - pozn. red.), nemohla jsem jíst, spát, pořád jsem se kontrolovala. Než jsem podala pacientovi lék, pětkrát jsem se dívala na ampuli, jestli beru tu správnou. Po návratu z výjezdu jsem se šla znovu ještě podívat do koše v sanitě, jestli jsem léky podala správně. V práci jsem byla schopná chodit po deseti minutách na toaletu, tak jsem byla ve stresu, depresi a úzkosti," vypráví s tím, že nakonec z práce raději odešla.
