Stačilo, aby si mentálně postižený Karel z Prahy nechal hned po osmnáctých narozeninách vyřídit invalidní důchod a dnes by byl "za vodou". On se ale pokusil postavit na vlastní nohy. To mu nakonec zabouchlo všechny dveře.
"Je to takový český paradox: pokud se rodiče o potomka starají a snaží se z něho udělat plnohodnotného člověka, nakonec na to doplatí. Pokud je jim to ale jedno, přihlásí se pro něho o dávky a mají vymalováno," hodnotí české právní prostředí náměstek bohnické psychiatrie Ivan David. Situaci, kdy jeho pacient nedosáhl na podporu státu jen kvůli dobré vůli zapadnout do společnosti, prý neřeší poprvé. Všem takovým přitom nakonec nezbude než boj vzdát.
ČTĚTE TAKÉ: Zdravotně postižení mohou dostat slevu na nájemném
Zákon o důchodovém pojištění z roku 2008 má totiž mezeru: pokud se někdo stane invalidním důchodcem příliš brzy a nestačil během života odpracovat dost let, nedostane od státu ani korunu. Totéž platí, pokud se někdo invalidou už narodí. Rodiče pak mají dvě možnosti: buď svého potomka označí za práce neschopného, hned jak dosáhne zletilosti, a zajistí mu příjem na zbytek života - takzvaný "invalidní důchod z mládí". Nebo se pokusí o jeho uplatnění. "Pak ale musejí počítat s tím, že když se to nepovede, zůstane na ně dítě odkázané," podotýká David.
Rodiče dnes dvaadvacetiletého Karla, který je postižen mentální retardací, zvolili druhou možnost. Nechali syna vyučit pomocným pekařem. Karel pak skutečně půl roku rohlíky pekl. Protože byl ale nesmírně pomalý a nedokázal bez pomoci zvládnout ani rutinní práci na pásu, zaměstnavatel ho nakonec propustil. "Bylo to při snižování nákladů v době krize," vypráví smutný příběh David. Rodiče pak s hrůzou zjistili: pokud syn nesplnil zákonem stanovenou lhůtu odpracovaných let, nemá nárok na žádné peníze. Důchod mu úřady nevyplatí.
"Není-li splněna podmínka potřebné doby pojištění, nevznikne samozřejmě ani nárok na invalidní důchod," potvrzuje Jana Buranová z České správy sociálního zabezpečení. Karel by podle ní musel odpracovat nejméně jeden rok. A jak bude stárnout, povinná lhůta odpracovaných let se mu bude zvyšovat. Například až bude Karlovi třicet, bude muset předložit potvrzení o pěti letech práce.
Karel v tom zdaleka není sám, přiznává Petr Kuneš z občanského sdružení Rytmus Chrudim, které takovým lidem pomáhá. "Takové případy řešíme. Východisko přitom neexistuje. Je třeba najít těm lidem práci," říká. "Naštěstí jsou i takoví zaměstnavatelé, kteří předsudky netrpí a mentálně postižené vezmou. Uplatní se třeba jako uklízeči nebo roznašeči letáků."
Ilustrační foto: Jan Schejbal, Karel Šanda
