Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek (ČSSD) šokoval veřejnost svým nápadem čipovat děti. Ve velkém rozhovoru pro pondělní vydání časopisu TÝDEN vysvětluje, jak bude celý mechanismus fungovat. A co říká na kritiky? Má jasno: jsou to prý chudáci.
Pane ministře, váš návrh čipovat školou povinné děti vzbudil velké emoce a kritiku. Překvapilo vás to?
Nejvíce mě zarazilo, kdo se té kritiky dopouštěl. Nejvíce můj návrh komentovali lidé, kteří o něm nic nevěděli a nevědí. Ve skutečnosti nejde o žádné povinné čipování dětí do ucha, jak to některá média prezentovala, ale o plastikové karty s čipem. Navíc rozhodně nepůjde o žádné povinné opatření. V řadě škol už kartičky používají a nemohou si je vynachválit. A já sám už dnes tři čipové karty vlastním. Jedna mě pouští na Úřad vlády, druhá do sněmovny a se třetí se dostanu do své kanceláře na ministerstvu.
Jak vás vlastně čipy napadly?
Po tragédii ve Žďáře, kde do školy vnikla psychicky nemocná žena a zavraždila jednoho z žáků, se na ministerstvo začaly obracet školy, které chtěly zlepšit své zabezpečení. Proto jsme otevřeli speciální fond, který by jim finančně pomohl. Celkem se už přihlásilo 3300 škol a velmi často se vyskytovaly právě požadavky na zavedení čipových karet.
Můžete popsat, jak by to fungovalo?
Žák přiloží čipovou kartu ke vstupu do budovy a následně se mu odblokují dveře. Aby se nestalo, že na jednu kartu vstoupí deset lidí, můžeme systém provázat s třídnicí. To znamená, že přiložením čipu jste okamžitě zaregistrován systémem, že jste ve škole, a začne se vám počítat docházka. Lepší systémy dokonce umějí poslat esemesku rodičům. Těm přijde zpráva, že jejich dítě dorazilo v pořádku do školy.
Právě vámi zmiňovaný Žďár byl však zabezpečený čipovým mechanismem. A nepomohlo to...
Proto školám říkáme, že nejedná o dokonalý systém, jak zabránit cizím osobám ve vstupu do školy. Musíme spoléhat i na fyzický dozor. Je jedno, zda půjde o školníka, či třeba vychovatelku. Udělejme maximum pro bezpečí dětí, ale počítejme s tím, že se ta tragédie může opakovat, pokud nebudeme dostatečně ostražití.
Jaké jsou výhody propojení čipu s třídnicí?
Karta by byla multifunkční. Odemkne žákovi školu a třídu. Může si přes ni objednat oběd nebo půjčit knihy ve školní knihovně. Přináší výhody i pro učitele. Okamžitě spočítá počet žáků a identifikuje je. Ředitel nebo učitel by pak na monitoru před učebnou například viděl, kolik dětí je přítomno a kdo tam právě učí. Zaměstnanci nemusejí nikoho shánět a hned vědí, kde se kdo vyskytuje. Zkrátka nezůstanou ani rodiče. Ti se díky aplikacím dostanou ke známkám svého dítěte z počítače nebo mobilu.
Četl jste si skeptické novinové komentáře?
Nějaký chudák, co nutně potřebuje stále na Chládka něco nacházet a kopat do něho, to hned začal karikovat. Dokonce jsem se i dočetl, že prý chci čip dětem implantovat pod kůži. Jsou to nesmysly.
A co kritika, že čipy budeme přespříliš sledovat děti, a omezíme tak jejich svobodu?
Ale já se ptám v čem? Nikoho nesledujeme. Každý rodič přece musí mít zájem vědět, co jeho dítě dělá a zda plní své povinnosti. Nebojím se ani krádeže dat. Protože k čemu bude nějakému hackerovi statistika, jak dítě navštěvuje školu, jaké má známky a co si objednává k obědu? To pro něho nebude mít cenu.
* Kolik peněz na čipování dětí ministr Chládek uvolní?
* Co říká Marcel Chládek na rozhodnutí prezidenta nejmenovat tři čekatele na profesuru?
* A co první šéfa resortu napadlo, když se dozvěděl o problematické maturitní otázce, která po studentech vyžaduje znát Jidáše Iškariotského?
Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 11. května 2015.
