Už za tři týdny se do základních a středních škol vrátí život. Krátí se čas, po který mohou vzdělávací instituce věnovat pozornost svému zabezpečení. Jenže na moderní systémy nejsou peníze. A ministerstvo? Nabízí pouhý manuál.
Až se otevřou brány škol, můžeme očekávat rozsáhlé změny. Kromě dobrých zpráv, mezi které patří například fakt, že si učitelé výrazně polepší na platech, ale přijdou i negativa. Kantoři totiž budou mít mnohem více práce například kvůli takzvané inkluzi. Do běžných škol se nahrnou davy dětí s handicapem, což výrazně zkomplikuje výuku prakticky všem. Potenciálně mnohem horší je, že budovy škol zůstávají nedostatečně zabezpečené.
Tragédie ve Žďáru
Téma zabezpečení škol se naposledy ve velkém řešilo při tragédii v říjnu roku 2014. Tehdy se duševně nemocné ženě podařilo dostat do šaten obchodní akademie ve Žďáru nad Sázavou, kde rozpoutala peklo. Šestadvacetiletá žena nejprve napadla studentku. Té přispěchal na pomoc šestnáctiletý mladík a útočnice obrátila nůž proti němu. Chlapec poraněním podlehl. Na zemi zůstaly ležet ještě dvě pořezané studentky a zraněn byl i policista. Přemoci ženu se podařilo až komandu, které ji vrátilo do lékařského detenčního zařízení, kde zůstává dodnes. Školy si přitom útočnice oblíbila. Jen o dva roky dříve v havířovské základní škole pobodala vychovatelku a takřka dvě hodiny držela jednu školačku jako rukojmí. Experti na bezpečnost měli v době konfliktů jasno: žena se v zařízení plném dětí vůbec neměla vyskytovat. Jenže jak dosáhnout toho, aby se nepovolané osoby do budov nedostaly? Lze vůbec děti nějak účinně chránit?
Chládek chtěl techniku
Tehdejší ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) spatřoval řešení v modernizaci zabezpečení škol. Podporoval vybavení vzdělávacích zařízení vstupními čipy, kamerovými systémy či on-line kontrolou studentů formou elektronických prezenčních knih. Aby pomohl alespoň těm nejvíce ohroženým školám bez jakéhokoli zabezpečení, kvapně vypsal dotační program, do něhož vyčlenil šest milionů korun.
Jednou z institucí zařazených do programu byla mateřská škola v Kestřanech na Písecku. Školka utratila peníze už loni v létě, když investovala především do kamerového systému. "Naše učitelky dnes mají možnost sledovat, kdo se pohybuje před budovou, a otvírat dveře zevnitř pouze osobám, které znají," říká ředitelka Věra Chaloupková. Nový zabezpečovací systém si chválí, o žádném dalším bezpečnostním opatření neuvažuje. "Nejde jen o to, že můžeme kontrolovat, kdo k nám přichází, ale také o prevenci proti krádežím," myslí si Chaloupková. Osobně ale žádnou zkušenost s neoprávněným vniknutím do budovy nebo jinou bezpečnostní hrozbou nemá. "Jsme vesnická školka."
U podobných typů školek hrozí spíše problémy vyplývající ze sporů rozvedených rodičů o děti, kdy se nemohou dohodnout, kdo má právo vyzvednout dítě. "S tím jsem se už setkala na jiném místě a opravdu jsem tehdy měla strach, protože rodič byl skutečně agresivní," říká Chaloupková. I v takových případech se moderní technika hodí. Podobně peníze utratily i další školy.
Peněz bylo málo
Není překvapením, že šest milionů korun vložených do programu zmizelo mrknutím oka. Na ministerstvo školství dorazily čtyři tisíce žádostí celkem za více než 420 milionů korun. To je zhruba 71krát více, než resort hodlal rozdělit. Nakonec uspělo jen 65 škol. Finance se navíc v rámci republiky rozdělily dost nerovnoměrně. V Jihočeském kraji uspěly jen dvě školy, zatímco například v Olomouckém hned jedenáct.
Ministryně Kateřina Valachová (ČSSD) ale tyto finance navyšovat nebude. Poradit si prý mají samotná zařízení. Kde vezmou peníze, neřeší.
"Je třeba říct, že za zabezpečení objektů škol a školských zařízení je odpovědné v první řadě vedení školy, potažmo jejich zřizovatel. Je na každé škole, jaký způsob zabezpečení zvolí," uvedla Jarmila Balážová, mluvčí Valachové. Resort se prý nyní chce zabývat spíše dokumenty a legislativou. "Aktivně podporujeme konání konference. Dále jsme odborným garantem projektu ministerstva vnitra Potencionální hrozba růstu rizik vzniku konfliktních situací, popřípadě teroristických aktů ve školním prostředí inspirovaných v zahraničí pod vlivem informací v médiích," říká Balážová a dále vypočítává, že resort plánuje aktualizovat bezpečnostní standardy a schválil metodický pokyn k řešení šikany.
Není divu, že přístup ministerstva rozčiluje některé ředitele škol. "Je sice hezké, že postarat se máme my, ale to může fungovat, pokud bychom byli soukromá škola a měli vlastní příjem. Takhle jsme pod krajem, odkázaní na jeho dotace a každou korunu dvakrát obracíme, než ji utratíme. Jsme v pozici, kdy řešíme, jestli děti budou chráněné před vrahy, nebo zda jim po deseti letech koupíme nové lavice," zoufá si ředitel jednoho ze středočeských gymnázií pod příslibem anonymity.
Výhoda pro soukromé školy
Je pravda, že soukromé školy do zabezpečení investují rozsáhleji. Mají více peněz a nejsou tolik svázány pravidly. Do soukromých rukou patří například i výše zmíněná obchodní akademie ve Žďáru nad Sázavou. Vlastní ji obchodní družstvo Coop stejně jako řadu dalších škol. Už v době tragédie byla žďárská akademie přístupná jen na čip, přesto se tam spolu se studenty útočnice dostala. "Dodnes je to pro nás velmi citlivé. Přišli jsme o vynikajícího studenta, hodného mladého kluka. Ale jak to tak v životě bývá, i na tom nejhorším se dá najít alespoň něco málo dobrého. Lépe spolupracujeme s rodiči, někteří studenti dospěli prakticky přes noc," říká Ludvík Vomáčka, jednatel sítě škol Coop. Stále tu navíc pracují na nových způsobech zabezpečení.
"Výrazně jsme posílili fyzický dohled nad dětmi. Okamžitě jsme také zavedli účinná bezpečnostní opatření ve všech školách, které nám patří," uvedl Vomáčka. Naprosto běžné jsou kamery, elektronické centrální zámky a čipové přístupy. "Nikdy nemáme úplnou jistotu, že to postačuje. Ale snažit se už kvůli našim studentům musíme," dodává Vomáčka.
Noční můra vrátných
Na Střední škole hotelnictví a gastronomie Praha-Klánovice, spadající rovněž pod Coop, nemá cizí osoba šanci projít přes vrátnici. Hlavní vstup jistí hned dvoje bezpečnostní dveře opatřené čipovým snímačem. A nad vchodem vše kontroluje zaměstnanec prostřednictvím kamery.
"Než začne školní rok, budeme mít nainstalovaný i videozvonek s telemostem. Návštěva se tak nedostane bez našeho povolení už ani do parku patřícího ke škole," uvádí pracovnice, která nás provází. I přes množství bezpečnostních prvků na nás ale nejefektivněji působí zdejší vrátný. Ten nepolevil v kontrole návštěv ani v době "přepadovky" novinářů. "Ta událost ve Žďáru musela být noční můra snad pro každého školního vrátného. Myslím, že hodně z nás to probralo, uvědomili jsme si, co všechno se může stát a jak je kontrola pro chod školy důležitá. I veřejnost začala brát naši roli hned vážněji," podotkl vrátný Josef Kolka, který bdí nad bezpečím studentů již třetím rokem.
Zdejší škola dopadla při kontrole zabezpečení výborně. Jinde je to ale horší. TÝDEN při návštěvě tří náhodně vybraných škol v Praze a dvou v Brně zjistil, že jen dvě z nich mají vstup na čip. Pouze jedna disponovala kamerovým zařízením. Tři spoléhaly pouze na dohled z vrátnice.
Žlutá karta pro Valachovou
Není se proto čemu divit, že lidé jsou se současným stavem značně nespokojeni. Jak potvrdil exkluzivní výzkum agentury Médea Research pro TÝDEN mezi rodiči dětí docházejících do základních nebo středních škol, je bezpečnost jejich potomků důležitým kritériem při výběru školy. Pouze třetina rodičů si myslí, že české školy jsou dostatečně zabezpečeny před cizími osobami. Nejčastějším typem zajištění škol je podle dotázaných jen střežená vrátnice, což je z jejich pohledu málo. Zamyslet by se také měla ministryně školství Valachová, která ve výzkumu spolu se svým úřadem zcela pohořela.
Podle 45 procent rodičů ministerstvo nepodniká k ochraně dětí ve školách dostatečné kroky. "Dokonce 56 procent rodičů je přesvědčeno o tom, že by se ministerstvo mělo primárně zabývat bezpečností dětí na školách," představuje závěry výzkumu Eva Kubínová, členka týmu Médea Research. U dalšího podstatného závěru by pak měl zbystřit předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). "Ministryně školství Kateřina Valachová je pro 54 procent rodičů v oblasti zajištění bezpečnosti dětí ve školách nedůvěryhodná - rodiče nevěří tomu, že zajistí bezpečnost jejich dětí ve škole. Důvěru jí v této oblasti vyjádřilo jen 14 procent dotazovaných," uzavřela výzkumnice.
