Už není ředitelem vysoce hodnocené soukromé školy, kritikem českého školství ale zůstal. Václav Klaus mladší učí matematiku na gymnáziu a v rozhovoru pro pondělní TÝDEN tvrdí, že když má dnes v Česku každé druhé dítě "papír na hlavu", a přesto skoro každý odmaturuje a osmdesát procent studentů míří na vysokou, něco není v pořádku.
Jak se na společnosti vlastně projeví, že její školství dobře funguje?
To lze poznat s odstupem času, deseti dvaceti let. Není to fyzika. Názory se liší už v tom, co je a co není dobré školství.
Jsme na tom lépe, nebo hůře než dříve?
Lidé konzervativní, jako jsem já, se domnívají, že jsme na tom hůře. Protože se zhroutil přirozený systém soutěživosti ve škole, kdy nejlepší děti jdou na gymnázium, ty, kterým to moc nejde, na učňák... Záleží na tom, co umějí, záleží na vzdělání a znalostech. To se dnes rozpadlo, o to už téměř nejde.
A o co jde?
Aby se děti příliš nestresovaly. Přímo v zákoně se říká, že především je musíme připravit na další přechody do různých škol, na celoživotní vzdělávání a blablabla... To si opravdu řada lidí myslí a myslí si to také zákonodárci a vládnoucí garnitura. Výsledkem je, že skoro každý se dnes dostane na vysokou školu. Takže proč by se na základní nebo střední škole někdo snažil?
K čemu to podle vás vede?
Především hodně dětí marní svůj potenciál, protože na ně není vyvíjen žádný tlak. Školství přestává plnit funkci základní selekce, je to takové státní "zaopatřovatelství" do šestadvaceti let, kdy lidé v systému tak nějak kolotají a jejich padesátiletí zoufalí rodiče se jim pokoušejí shánět místa.
V průměru prý každý studujeme déle než osmnáct let. Je to tak?
Samozřejmě. A to je ještě relativně pozitivní číslo, protože teď zavádějí povinný nultý ročník, děti půjdou do školy v pěti letech a skončí v těch šestadvaceti. A pak jde také o peníze. Nezáleží na píli a nadání, ale na penězích. My, daňoví poplatníci, platíme na školství 420 miliard ročně. Ideálně by měly skončit na školách, u dětí. Ale ve skutečnosti se rozpustí v neuchopitelné mlze různých projektů a agentur.
Nejsme tedy vzdělanější a kultivovanější, i když tak dlouho studujeme pod tolika kontrolami a za tak luxusních podmínek, jaké tu líčíte?
Čas se vzděláním nesouvisí. Pokud budete psát tento rozhovor osmnáct hodin, asi nebude lepší, než když ho napíšete za tři hodinky, ne? Když věci nemají logický smysl a náplň, jsou to promarněné hodiny, v případě školství promarněná léta. Dřepět ve škole, učit se blbosti anebo skoro nic, to je hloupost. Opravdu si myslím, že pro společnost není lepší, když drtivá většina čtyřiadvacetiletých studuje a nepracuje. Pro společnost je to drahé a ani pro ně samé to, podle mě, není lepší.
V čem konkrétně?
Když je vám sedmnáct, osmnáct, dvacet, přijmete i lecjakou méně lukrativní práci. Když jsem byl na vejšce, vozil jsem v Itálii pro nějakou cestovku karavany klientům. Kdybych tenkrát nestudoval, jsem si jist, že by si šéf všiml, že jsem nikdy žádný karavan nerozbil, je na mě spoleh, umím jednat s lidmi, určitě bych tam dosáhl nějaké pozice a možná byl šťastnější než dvacet let dřepět ve škole. Vzal jsem tehdy tu brigádu, protože mi bylo 
dvacet. Když je ale člověku šestadvacet, má diplom, těžko přijme práci za deset tisíc nástupního platu. Ve věku, kdy by se měl ženit, má školu, řve na stát, aby ho nějak zaopatřil. Proto stav, k němuž jsme ve školství dospěli, není dobrý ani lukrativní.
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 18. LEDNA 2016.
