Nikdo nechce kvůli Dobešovi skončit v kriminále, míní úředník

Členové Věcí veřejných po celé svátky označovali za hlavní zdroj potíží ministra školství Josefa Dobeše úředníka, s nímž se Dobeš rozešel před rokem a půl. Jan Vitula, který nyní působí jako kvestor Masarykovy univerzity a šéf jihomoravské TOP 09, však trvá na tom, že se Dobeš dostal do průšvihu, protože jeho úřad nerespektoval nastavená pravidla. Proto také Evropská komise pozastavila přísun peněz ze strukturálních fondů do školství. Dobeš se k tomu vyjádří až po Novém roce.

Co jste provedl ministrovi školství Josefu Dobešovi, že na vás svaluje největší průšvih svého resortu?

Prostě jsem mu říkal, že některé věci nepůjdou. Rozhádali jsme se už na začátku, protože jsem mu říkal, že strukturální fondy mají jistá pravidla, která nelze měnit. Šlo o nastavení systému, o kontroly, o počet lidí, které potřebujete, aby kontroly mohly běžet. On si stále vedl svou. Tím pádem jsme se rozešli.

Proč to nerespektoval?

Nemám žádné důkazy, ale myslím si, že to dělal proto, aby získal kontrolu nad rozdělováním peněz ze strukturálních fondů.

Bránil se Dobeš tomu, aby čerpání z fondů fungovalo standardně?

Na začátku přišel s představou, že bude snižovat počty úředníků. Já jsem říkal, že lze udělat určité úpravy, ale že sekce strukturálních fondů nabírala úředníky přesně podle potřeb programu. Naopak jsem trval na tom, že bude nutné jisté navýšení lidí, což bylo proti jeho zadání (dnes je počet úředníků vyšší než za působení sekčního ředitele Jana Vituly - pozn. red.). Méně viditelné bylo, že jeho poradci různě blokovali jednání. Například sedmnáct projektů, které jsme posílali v programu Výzkum a vývoj pro inovace, se poztrácelo a dostali je do rukou jeho poradci. V auditním systému to bylo dohledatelné, protože jsme měli pečlivě nastavené, jak kontrolovat cesty dokumentů. Docházelo k sérii manipulací, které se mi zdály problematické už tehdy. Důkaz, že to dělal záměrně, ale nemám.

Po vašem odchodu se velmi rychle ve vedení sekce vystřídali čtyři ředitelé. Myslíte, že měli podobné důvody jako vy?

Nikdo se nechce nechat zavřít. V okamžiku, kdy na ministerstvo přijde někdo, kdo alespoň trochu zná problematiku, a je nucený ke krokům, které nejsou v souladu s pravidly, má dvě možnosti: buď všechno podepíše, nebo odejde.

Zpráva Evropské komise kritizuje projekty z doby, kdy jste ještě na ministerstvu působil. Jak si to vysvětlujete?

Audit Evropské komise se vždy zásadně týká ukončených projektů a skládá se ze dvou částí. Jedna část se zabývá konkrétními projekty. V tak složitých projektech se nějaká chyba vždy najde. A další část auditu řeší, zda ty chyby vznikly selháním celého systému, nebo jestli jde opravdu jen o chyby konkrétních projektů. Kdyby systém dobře fungoval, mohly by se v projektech objevovat chyby, ale neznamenalo by to zastavení plateb.

Selhal tedy systém, který jste nastavil?

Když se podíváte do materiálu Evropské komise, zjistíte, že posuzuje osm nebo devět kritérií. Část z nich hodnotí nastavení systému, tedy naši práci. U nich je hodnocení "jedna", což znamená, že vyhovují. Pak je několik bodů s hodnocením "tři". To už je natolik vážné, že komise přeruší platby, dokud se nenapraví chyby. Takovou známkou auditoři ohodnotili pouze způsob, jakým způsobem ministerstvo dodržuje nastavená pravidla. Na papíře je tedy systém v pořádku, ale ve skutečnosti nefunguje.

Můžete uvést příklad?

V pravidlech je přesně popsáno, jakým způsobem se má dělat kontrola. Když to auditoři porovnali s realitou, oznámkovali výkon kontroly trojkou. Tady se nejspíš projevily často kritizované odchody úředníků v éře ministra Dobeše. Kontrolu totiž může na úrovni vykonávat člověk, která na svém místě pracuje rok či dva. Za tři měsíce se to nenaučí nikdo.