Poslední možnost, jak se dostat na vysokou školu

Září je zpravidla posledním měsícem, ve kterém se můžete hlásit na vysokou školu. Veřejné a státní univerzity již přijímací řízení ukončily. Kvalitní studium ale stále nabízí řada institucí soukromých.

Ještě nikdy nebyla situace pro mladé lidi toužící po vysokoškolském vzdělání tak příznivá. Kvůli demografické situaci, kdy potenciálních uchazečů stále ubývá, letos naprostá většina soukromých škol bere prakticky až do začátku akademického roku - tedy do posledního zářijového týdne.

Pokud mladý člověk nemá hluboko do kapsy nebo mu studium zaplatí třeba rodiče, má z čeho vybírat. Soukromé školy se totiž již neorientují zejména na humanitní vědy, jak tomu bylo ještě před několika lety, ale nabízejí i řadu velmi žádaných oborů, například lékařství či práva.

Štěstí v neštěstí

Devatenáctiletá Jiřina Chrobáková z Olomouce podala přihlášku na dvě veřejné vysoké školy - v Praze a v Olomouci. Na přijímací řízení se pilně učila, přesto jí to nebylo nic platné. Školy totiž přijímací zkoušky naplánovaly na stejný den, a aby toho nebylo málo, Jiřina v den zkoušky onemocněla. S horečkou atakující čtyřicet stupňů byla účast na přijímačkách vyloučena.

"Náhradní termín přijímacího řízení jsem ale bohužel nedostala. Čtrnáct dní jsem se léčila z virózy a pak se rozbrečela, protože jsem zůstala jen s maturitou z gymnázia, se kterou mě nikdo nikde nezaměstná, protože mám sice znalosti, ale praxi žádnou," svěřila se Jiřina. Následně ale zjistila, že jedna z menších soukromých škol právě její vysněný obor vyučuje. Problémem nakonec nebylo ani školné - půjčila si na ně od rodičů a slíbila, že si částku časem vydělá na brigádách. Koncem září nastupuje do prvního ročníku.

Mladých ubývá, školy tápou

Tento konkrétní příběh dokazuje, že není nutné propadat beznaději. V Česku působí 44 soukromých vysokých škol a řada z nich ještě stále studenty přijímá (viz Soukromé vysoké školy, kam se ještě můžete hlásit).

Může za to především velký počet vzdělávacích institucí ruku v ruce s tím, jak klesá počet mladých lidí. Podle demografů je letos nejnižší počet možných uchazečů, kteří by teoreticky mohli na vysokou školu nastoupit. A ani v dalších letech to nebude o moc lepší. "Nějaký nárůst se dá očekávat, ale situaci to dramaticky nezmění," říká Bohumil Kartous, expert na školství ze sdružení EDUin zabývajícího se vzděláváním.

Krize pak dopadá hlavně na soukromé školy, které jsou financovány především z kapes svých studentů, a nikoli ze státního rozpočtu. Veřejné a státní školy totiž na změnu demografické situace příliš nereagují. Buď svou kapacitu navyšují, nebo ji alespoň nechávají stále stejnou. Uchazeč raději zvolí bezplatnou možnost studia a soukromé školy pak bojují o každou živou duši. "Počet studentů klesá, ovšem dramatičtěji klesá počet studentů na soukromých vysokých školách. Velké soukromé školy zažívají velké propady," říká k současné situaci profesor Josef Šíma, rektor pražského CEVRO Institutu. Přesto právě jeho škola je příkladem toho, že i soukromá instituce dokáže s demografickými vlivy bojovat. Podle Šímy CEVRO o studenty nouzi nemá, počet zájemců naopak každoročně roste.

Kvalita si najde cestu

Čím to je? Soukromé školy, dříve vysmívané pro svou údajně nízkou kvalitu, se totiž konečně po letech začínají dělit na elitní a ty, které fungují čistě jako podnikatelské projekty bez ohledu na poskytované vzdělání a jeho kvalitu.

Své místo na trhu školství si tak například našla Pražská vysoká škola psychosociálních studií, která nabízí velmi žádaný obor psychologie. Instituce nedávno úspěšně prošla důkladnou státní kontrolou a jako jedna z mála soukromých vysokých škol TÝDEN překvapila, když na dotaz na možné volné kapacity odpověděla negativně.

"Máme dostatečný počet uchazečů, proto o dalších kolech přijímacích řízení neuvažujeme," sdělila tajemnice instituce Milena Balá. To, že soukromá škola odmítá platící uchazeče, kteří ji živí, byla ještě donedávna věc zcela nevídaná.

Stejně tak nevídané byly ještě před několika lety jakékoli požadavky na uchazeče. Na soukromou vysokou školu byl přijat v podstatě kdokoli. I v tomto ohledu se ale věci změnily. Regulérní přijímací zkoušky s testováním znalostí tak například využívá Metropolitní univerzita Praha. Pohovorem musejí projít uchazeči v již zmiňovaném CEVRO Institutu.

"Účelem je prověření znalostí uchazeče i zjištění jeho zájmu a rámcového rozhledu v oboru," uvádí marketingová ředitelka školy Lenka Pavlíková. Uchazeči tu prý navíc musejí projít testem všeobecných studijních předpokladů, což je mezi soukromými institucemi ojedinělé.

"Jde nám o dlouhodobé budování dobrého jména v podobě kvalitních absolventů. Řada z nich pak zastává významné pozice ve veřejném i privátním sektoru, což je toho důkazem."

Škola se na svých internetových stránkách chlubí absolventy zvučných jmen, jako je vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), jenž vystudoval program MPA, či televizní moderátor Rey Koranteng.

Soukromým institucím nevěříme

Česká veřejnost na soukromé školství stále pohlíží s despektem a v porovnání se školami veřejnými a státními je považuje za méně prestižní.

"Školy soukromé mají často nižší úroveň, jak co se týče vstupních nároků na studenta, tak na průběh studia," shrnuje nejrozšířenější výtky vůči těmto institucím docentka Dana Knotová, expertka na školství z Masarykovy univerzity v Brně. Podle ní je největší problém, že soukromá zařízení nemají stabilní týmy odborníků, kteří by v instituci působili a rozvíjeli ji. "Často je obhospodařuje skupinka úředníků, kteří si experty a přednášející najímají na jednorázové učitelské úkony. To ale nestačí. Takovým lidem je totiž rozvoj školy ukradený," míní Knotová. Představitelé soukromých škol se ale brání. S problémy se prý potýkají všechny vzdělávací instituce bez ohledu na to, kdo je vlastní.

"Sám mám zkušenosti z řady veřejných škol a díky přímému srovnání vím, že například naši studenti v žádném případě za studenty příslušných fakult škol veřejných nezaostávají. Naopak. Souhlasím ale s paní docentkou, že to tak může někde být. Student ale vybírá konkrétní školu s konkrétními pedagogy, konkrétním přístupem k výuce, konkrétními zahraničními partnery, konkrétní kvalitou studijního oddělení," argumentuje profesor Šíma, šéf CEVRO Institutu.

Pozor na výběr

Kvalitním školám se ale daří veřejnost přesvědčovat jen těžce. Všichni máme v paměti čachry s tituly, jichž se dopouštěla škola veřejná - Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni. Aféra instituci v očích veřejnosti těžce poškodila a i po pěti letech je škola vnímána jako symbol nekvality. Skandál v Plzni dokonce změnil trh práce v Česku. "Zaměstnavatelé se od té doby čím dál častěji zajímají nejen o to, zda má uchazeč o práci vysokoškolský titul, ale i odkud ho má," říká Zuzana Lincová z kariérního portálu Profesia.cz.

Negativní pověst Plzně se ale pomalu daří přebít soukromé Univerzitě Jana Amose Komenského Praha (UJAK). Studuje na ní přes pět tisíc posluchačů a právě nyní bojuje o přežití. Akreditační komise ČR, jež ze zákona pečuje o kvalitu vysokého školství v Česku, totiž navrhla Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, aby UJAK odebralo státní souhlas působit u nás jako vysoká škola. To by znamenalo praktický zánik instituce. V nálezu komise se o univerzitě hovoří jako o "hangárové škole", kde jejímu vedení nejde o kvalitu vysokoškolského vzdělání, ale pouze o "okamžitý profit". K tomu si prý dopomáhá extrémně vysokým množstvím platících studentů, které však personálně nezvládá.

Právě kvůli velkému počtu studentů dostala přezdívky "tiskárna vysokoškolských diplomů" či "škola celebrit". V minulosti ji totiž absolvovaly například modelky Iva Kubelková a Iveta Lutovská, moderátorky Ivana Gottová a Kateřina Kristelová či olympijská vítězka Kateřina Neumannová a manželka expremiéra Petra Nečase Jana Nagyová (nyní Nečasová).