Ke všem problémům, které se nyní lepí na ministra školství Josefa Dobeše (VV), nejspíš brzo přibude další: studenti v ulicích. Jaké mají zástupci vysokých škol výhrady ke krokům, které Dobeš v oblasti vysokoškolského vzdělávání chystá? Proč tvrdí, že ministr obešel jejich připomínky? A jak by mohly vypadat studentské protesty v ulicích? Na otázky on-line deníku TÝDEN.CZ odpovídal emeritní rektor Masarykovy univerzit Jiří Zlatuška, který za Radu vysokých škol jako její místopředseda s rezortem školství jednal.
Stěžujete si, že s vámi ministr školství reformu vysokoškolského vzdělávání dostatečně neprojednal. On tvrdí opak. Co se stalo?
Ministr školství poslal ty zákony (zákon o vysokých školách a zákon o finanční pomoci studentům - pozn. red.) do mezirezortního připomínkového řízení bez toho, aby je předem projednal jako celek s reprezentacemi vysokých škol. Ve vysokoškolském zákoně stojí, že ministr závažné otázky týkající se vysokých škol konzultuje s jejich reprezentanty předem. To se nestalo. Což podle nás svědčí o tom, že ministr fakticky nedodržel zákon. A sekundárně to znamená, že jsme vůči jeho slovům ještě nedůvěřivější. Trochu se také divím, ze vláda pod vedením premiéra vzdělaného v exaktní vědě, jako by neměla zájem o věcně podloženou oponenturu.
Problémy jste ale měli i s připomínkami k chystaným zákonům, je to tak?
Došlo k tomu, že nám bylo celou dobu slibováno, že si nás ministerstvo zařadí jako plnoprávné připomínkové místo. V takovém případě pak musí rozpory v navrhovaných zákonech vyznačit červeně i v materiálu, který pošle na vládu. A musí zdůvodnit, proč se nepodařilo připomínky vypořádat. Nakonec ale slib neplatil a nad našimi připomínkami mohlo ministerstvo mávnout rukou. Kdyby nám to řekli předem, mohli jsme vyjednat třeba s Akademií věd, aby si naše připomínky osvojila, a ministerstvo muselo na vládě přiznat barvu. Ale nezachovali se korektně.
Ministr Dobeš na výtky reagoval, že nemůže vyhovět všem a všemu. Uznalo vám ministerstvo alespoň nějaké výhrady?
Je pravda, že nám v některých částech ministerstvo připomínky uznalo. Ale nikoliv v těch zásadních, které se týkají samosprávy vysokých škol. A shodou okolností neprošly také připomínky týkající se částí zákona, které tam byly následně bez zdůvodnění vsunuty politiky. Proto ta ostrá reakce.
Kritiku sklidilo i zavedení školného. Neměly by ho vysoké školy spíš přivítat?
Býval jsem zastáncem školného, ale poté, co jsem viděl, jak dopadlo v řadě jiných zemí, kde jsem si myslel, že mají rozumné modely, tak si myslím, že je tam příliš mnoho negativních efektů, které podle mě v tuto chvíli převažují nad pozitivními. V ekonomických parametrech, jak jsou nyní nastavené, jsem tedy rozhodně proti školnému.
Můžete být konkrétní? Co přesně vám vadí?
V řadě jiných zemí, kde se školné zavádělo, byly na začátku alespoň nějaké finance na půjčky, odkládání splátek, přímou podporu studentů a podobně. Tady celý výpočet vypadá tak, že to musí být naprosto neutrální vůči financím státu. Takže když někomu dají nějakou podporu nebo úlevu, automaticky to berou z jiných dávek. Navíc se jedná přibližně o výběr šesti miliard, které by se daly získat jinak.
Jak?
Například vhodně udělanou progresivní daní. Ale protože ji v daňovém systému nechceme, budou se veškeré náklady na splácení splácet v úrocích. Takže tady budou velké částky, které se zaplatí navíc při splátkách úroků, a nepřinese to navíc žádné finanční prostředky. K tomu to studenty připraví o jistou část disponsibilních prostředků zrovna v době, kdy na tom záleží. Zatímco kdyby se peníze vybraly progresí, která by nebyla procentem, ale nějakou fixní sazbou u lidí s nadprůměrným příjmem, nikoho by to moc nezatížilo. Byly by to řádově tisícovky korun ročně.
Měli jste jako zástupci vysokých škol možnost koncept školného a půjček ovlivnit?
U zákona o finanční pomoci studentům neproběhlo žádné korektní projednávání. Všechno připravovala malá skupinka, ve které nebyli žádní zástupci vysokých škol. Ta skupinka zjistila, že původní záměry v programovém prohlášení vlády jsou nerealizovatelné, že to finančně nevyjde. A tak to změnili na dvojnásobek minimální mzdy a začátek splácení okamžitě po absolvování. Chápu to. Ale rád bych alespoň na politické úrovni slyšel, kdo může za to, že se dlouhou dobu pracovalo na koncepcích, které početně nevychází. Zvlášť když to dělala skupina expertů, kteří měli příjmy sto deset tisíc korun měsíčně, jak teď kritizuje EU.
Předsedové akademických senátů vysokých škol vyzvali k protestním akcím. Jak by měly vypadat?
To je potřeba se ptát předsedů akademických senátů. Já bych nicméně v dané fázi nepovažoval žádnou formu protestů za zbytečně silnou, protože škody, které špatně přijaté zákony v oblasti vzdělávání mohou napáchat, budou mít do budoucna větší dopad než nějaký projev nesouhlasu. Onehdy mi někdo říkal, jen aby to nedopadlo jako ve Francii, kde hořela auta. Tak jsem říkal, že i kdyby tady shořelo pár aut, což tedy neříkám, že se mají podpalovat, byla by cena za to pořád menší než cena špatně udělaného zákona, který se týká vzdělávání.
Můžete uvést ještě nějaké další výhrady, když jsou podle vás nachystané zákony tak špatné?
Zásah do samosprávy vysokých škol, jejich svobody rozhodovat na základě vnitřní znalosti toho, jak vypadají vědní disciplíny, jaký je charakter vzdělávání a tak dále. Vadí mi představa, že nějací politici v radách vysokých škol nebo šéfové nějakých místních firem budou určovat, jak má vypadat vzdělání, které je směřováno do budoucna, ne ke krátkodobé spotřebě. I ve světě je potvrzeno, že kde se vnitřní svoboda škol omezila, vypadalo to hůře, ne lépe.
A co říkáte na to, že by už titul profesora a docenta neměl mít celorepublikovou platnost, ale byl by vázán vždy na konkrétní univerzitu, která jej udělila?
To má spoustu nedomyšleností. Ministr to prezentuje strašně černobíle. Může to mít sekundární důsledky, že když třeba řeknete, že do samosprávy vysokých škol mají hlavně co mluvit profesoři, a necháte rektora rozhodovat o tom, kdo dostane na dané škole tento titul, vytvoříte mechanismy, kterými se koncentruje moc. Další věc je, že je používání titulů v Česku zakořeněné, a nedá se do něj jen tak snadno říznout zákonem.
