Šikanu řešila třetina základních a středních škol, kde byla inspekce

Šikanu ve školním roce 2014/2015 řešila asi třetina základních a středních škol z těch, které navštívila Česká školní inspekce. Drtivá většina škol má a využívá preventivní systémy zaměřené na rizikové chování. Nejčastějším problémem je záškoláctví.

Šikana a nevhodné chování žáků vůči pedagogům se stalo velmi diskutovaným tématem po zveřejnění případu hrubého šikanování učitelky pražské Střední průmyslové školy Na Třebešíně.

Různé formy šikany mezi žáky nebo mezi žáky a pedagogy loni řešilo 30,3 procenta základních a 31,8 procenta středních škol, do kterých zavítali pracovníci České školní inspekce. Více než čtvrtina základních a více než třetina středních škol se zabývala slovní agresí žáka vůči učiteli, 2,4 procenta základních škol a 4,7 procenta středních škol pak zaznamenalo fyzickou agresi žáka vůči učiteli. Nemuselo se jednat o systematickou šikanu, jsou v tom zahrnuty i ojedinělé excesy jednotlivců.

Vzhledem k tomu, že nejde o všechny školy, nejsou data meziročně úplně srovnatelná. Minimálně ale naznačují, že je na obou stupních škol častější verbální napadání učitele ze strany žáků. Ve školních letech 2012/2013 a 2013/2014 se s tím setkalo vždy přibližně 22 procent základních škol. U středních škol to bylo necelých třicet procent v roce 2012/2013 a necelá pětina o rok později. Četnost fyzických napadení kolísá.

Šikana a agresivita vůči pedagogům nejsou nejčastějšími formami rizikového chování, s nimiž se školy potýkají. Bojují hlavně se záškoláctvím. Loni se s ním potýkaly asi dvě pětiny základních a více než dvě třetiny prověřovaných středních škol. Přes polovinu středních škol řešilo kouření žáků a na téměř 38 procentech zaznamenali vandalismus.

Téměř 97 procent základních a 92,4 procenta středních škol má funkční preventivní systémy zaměřené na rizikové chování, které vyhodnocují zpravidla pololetně. Čtyři pětiny SŠ měly samostatně určenou funkci školního metodika prevence, kterou plnil většinou někdo z učitelů. Specializované vzdělávání absolvovaly asi dvě pětiny středoškolských metodiků prevence.

Na základních školách se pozice metodika prevence využívala méně. Samostatně ji mělo vytvořenu 62,3 procenta škol, na dalších 15 procentech škol byl výchovný poradce zároveň metodikem prevence. Specializované vzdělání pro školní metodiky prevence měla necelá třetina lidí, která tuto funkci vykonávala.