Konec sešitů a učebnic? Praha 6 se rozhodla všechny školáky vybavit tablety. První školy již tablety používají, další čekají na skončení výběrových řízení. Radnice šestky minulý týden pořádala konferenci o tom, jak s tablety pracovat - jak naučit učitele s nimi učit a jak je při výuce využívat co nejefektivněji. Radní Ondřej Balatka, který má na starosti školy, vysvětluje v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ krok městské části tím, že učit se pouze z knih je dávno překonané.
V jaké fázi je nyní projekt Škola na dotek?
Městská část se rozhodla pro projekt v českých poměrech zcela jedinečný - začleňovat tablety do výuky a zároveň v této oblasti vzdělávat a podporovat i pedagogy. Jako první v republice postupně vybaví všech 15 svých základních škol. Prvních šest škol již vybaveno je, další budou brzy následovat, až doběhnou vyhlášená výběrová řízení. Samo vybavení je jedna stránka projektu; z hlediska využívání tabletů ve výuce je důležitá další podpora.
Nebojíte se, že tablety ve škole děti odradí od knih?
Představa, že se mladá generace bude učit pouze z knih, je dávno překonaná. Moderní vzdělávání již rozhodně nevystačí pouze s knihou či tištěnou učebnicí. Žáci se musejí naučit hledat na internetu, hodnotit získané informace, zpracovávat je, měnit je, vytvářet z nich nové multimediální formáty a dále je komunikovat a elektronicky šířit. Problémem je ale skutečnost, že děti využívají technologie pro komunikaci a hraní, ale málo pro učení a vzdělávání se. Tuto dovednost je jejich rodiče zpravidla nedovedou naučit, mnohdy je úroveň jejich ICT gramotnosti nižší než u dětí. Proto je nesmírně důležité, aby učitelé dovedli žákům vzdělávací potenciál technologií ve školách zprostředkovat.
Nemáte obavy, že oproti tradiční výuce dětem usnadníte práci?
Obecně se obávám pravého opaku, tedy nikoli toho, že učení se s tablety je jednodušší. Pro učitele je to naopak výrazně náročnější práce než ověřené a mnohokrát uskutečněné postupy tradiční pedagogiky. K rozvíjení některých dovedností, jež budou žáci v životě potřebovat, tradiční postupy nedovedou a z principu vést ani nemohou. Zkuste například bez počítače naplánovat školní výlet na nějaké místo, bez on-line map, bez elektronických jízdních řádů, bez webových stránek kulturního zařízení, které chcete navštívit. To je téměř nemožné. A přitom dovednosti žáků získané právě v takovýchto výukových aktivitách realizovaných pomocí technologií jsou v osobní či profesním životě zcela nepostradatelné. Ve výuce se dají dobře začlenit například do projektového vyučování. V něm by žáci mohli uvedený výlet nejen naplánovat, ale pomocí fotoaparátu a kamery umístěné v tabletu zdokumentovat, obohatit vlastním názorem, udělat z toho prezentaci pro své kamarády či rodiče a zveřejnit ji na internetu. To žáky velmi baví a přitom se tím učí mnoho nového. Prozatímním výsledkem by mohlo být využití tabletů jako doplňku výuky, nikoliv jako každodenní pomůcka.
Je možné, aby na takovouto pomůcku dosáhly i děti ze sociálně slabších rodin?
Samozřejmě, jedním z úkolů současné školy by měl být i boj se sociální stratifikací. K nastolení rovnosti šancí musí vést i zpřístupnění digitálních technologií všem žákům, nikoli přístup pouze těch, kteří se k nim dostanou vlivem ekonomicky silnějšího rodinného zázemí. Na tento projekt radnice Prahy 6 vyčlenila 10 milionů korun, aby každá z jejích 15 základních škol měla alespoň jednu technologicky vybavenou učebnu. Nejlevnější tablety dnes stojí kolem tisícikoruny, nejsou tedy úplně nedostupné. Škola ale přesto musí fungovat jako sociální instituce a poskytovat rovné šance všem, bez ohledu na jejich domácí zázemí.
Nebude do budoucna nakonec lacinější pořídit dětem tablet než kupovat sady učebnic?
Některé vyspělé státy takový postup zkoušejí, zpravidla za spoluúčasti rodičů. V rámci projektu Škola na dotek jdou do každé školy v závislosti na výběru typu zařízení desítky kusů, nikoli stovky. To by bylo výrazně dražší. Je nutné si ale stále uvědomovat, že samy tablety jsou jen jednou částí projektu. Důležité je jejich smysluplné využití ve výuce, proto je nutné počítat s průběžným vzděláváním učitelů, vybavováním škol wi-fi sítěmi, širokopásmovým připojením k internetu, vzdělávacím obsahem pro tablety a dalšími aktivitami, bez kterých nelze tablety vhodně do výuky začlenit.
Máte představu, kdy by mohly být tablety ve školách standardním vybavením?
Postup Prahy 6 je výjimečný, je ale pravděpodobné, že většina zřizovatelů tímto směrem nepůjde. Mezi odborníky nyní převládá názor, že přenosné počítače si do škol najdou cestu nikoli díky školám, zřizovatelům a vládám, ale díky rodičům. Tento fenomén, který má už i svůj název (Bring Your Own Device), je dnes patrný na vysokých a středních školách, žáci si s sebou nosí vlastní počítače, většinou tablety, notebooky a chytré telefony a tam, kde to školy dovolí, je mohou v rámci stanovených pravidel používat i ve výuce. Toto je nejpravděpodobnější cesta, která zapříčiní stav 1 : 1, tedy stav, kdy má každý žák jedno počítačové zařízení. A těm pár žákům, kteří si počítač nepřinesou, jej škola na výuku zapůjčí. Bavíme se o horizontu několika málo let, kdy bude běžné takto počítače ve školách využívat.
