Za problémy romských dětí ve školách stojí podle vyučujících na prvním stupni jejich rodinné prostředí, nikoliv menší nadání. Pedagogové tak odpovídali v průzkumu, který v rámci projektu Rovnost 2.0 provedla nezisková organizace Otevřená společnost. Její zástupci informovali o dílčích zjištěních tohoto průzkumu, jehož podrobné výsledky budou zveřejněny v listopadu.
Více než devět stovek vyučujících z prvního stupně potíže malých Romů vysvětlovalo především tím, že nemají takovou podporu rodičů. "To vnímáme jako pozitivní zprávu, protože s rodinami se dá pracovat a podpořit je v tom, aby dítěti při vzdělávání patřičně pomáhaly," uvedla v tiskové zprávě expertka projektu Irena Smetáčková. Pro zlepšení školních výsledků romských žáků by škola podle ní měla s jejich rodiči komunikovat jiným způsobem a poskytnout jim potřebné informace a materiály.
Vyučující ze škol s větším počtem romských žáků ve výzkumu prokázali silnější tendenci odmítat negativní výroky o romských dětech, ale také měli kritičtější pohled na jejich rodiče. "Každodenní zkušenost s romskými dětmi vyučujícím pomáhá zbavit se předsudků, a naopak jim více odkrývá případné limity romských rodičů," uvedla Smetáčková.
Výzkum se zaměřoval také na to, jak osud dítěte ve vzdělávacím systému ovlivňuje jejich pohlaví. Genderové rozdíly si uvědomuje pouze pětina vyučujících. Pozorování a rozhovory z případových studií v rámci projektu Rovnost 2.0 však ukazují, že učitelé a učitelky navzdory tomu využívají vůči dívkám a chlapcům odlišné postupy a mají o nich odlišné představy.
"To, že je pro vyučující gender neviditelný, ještě neznamená, že děvčata a chlapci mají skutečně stejnou pozici," poznamenala Smetáčková.
