"Slepý právník": Havel inspiruje, učí se od něj i komunisti

"Československá zkušenost s bolševismem je velmi cenná pro čínské disidenty, kteří však čelí dobře informovanému protivníkovi - i čínští komunisti se z ní dokážou poučit," říká Čchen Kuang-čcheng, právník-samouk a lidskoprávní aktivista.

Nevidomý disident loni proslul odvážným útěkem z domácího vězení. Vyvolal pak diplomatické napětí, když se uchýlil na americkou ambasádu. Teď přijel do Prahy na konferenci Forum 2000, v jejímž hektickém rámci poskytl on-line deníku TÝDEN.CZ rozhovor.

Čínští disidenti se nezřídka odvolávají na československou zkušenost, například i Chartou 08. Stále je to tedy aktuální inspirace?

Ano, odkaz prezidenta Havla a vůbec zkušenost zemí původně východní Evropy čínští disidenti velice často zmiňují. Samozřejmě víme, že v Československu proběhla sametová revoluce. To jsou všechno zkušenosti, které je třeba brát v potaz a nad kterými je potřeba se zamyslet a využít jich všech při boji s čínským režimem. Nicméně si musíme uvědomit také druhou stránku věci - čelíme poměrně sofistikovanému režimu, Komunistická strana Číny se samozřejmě také dozvídá o vašich zkušenostech. Jak čelí tlaku na demokratizaci, tak se samozřejmě snaží nějakým způsobem se těmto věcem vyhnout, nějak je obejít, ubránit se jim. Čínská komunistická strana má poměrně silnou moc, ale jen zdánlivě, ve skutečnosti tak silná není. Ve světě se snaží vytvořit dojem, že se chystá nějak demokratizovat, ale je to spíše prostředek, kterým zjistit, jak celý svět reaguje.
I toto musíme brát v potaz, Zkušenosti jsou pro nás z jedné strany dobré, z druhé strany nám přidávají na složitosti toho boje s režimem.

Hovoříte o boji s režimem. Disidenti tedy musejí být spíše soupeři než partneři v dialogu?

V současné době Čínská komunistická strana stále ještě věří, že má velikou moc a že valnou většinu problémů dokáže vyřešit sama. A to i přesto, že v poslední době ji ohrožovalo arabské jaro a revoluce v té oblasti. Ovšem i komunistická strana si povšimla, že může mít problém. S komunistickou stranou teď na toto téma nelze moc mluvit. Nicméně to neznamená, že bychom diskusi jakkoli odmítali. Diskuse je vždycky důležitá a nelze ji odmítat.

V současné Číně existuje mezi lidskoprávními aktivisty spousta směrů. Někteří zastávají teorii, že by se s režimem mělo jednat jemně, že by se měl přesvědčovat spíše argumenty a dialogem, nicméně existují samozřejmě i lidé, kteří prosazují tvrdší cestu. Existuje spousta způsobů a směrů a je dobře, že každý má trošku jiný názor a snaží se nějak jinak bojovat za demokratizaci. Diktátor, který chce držet svoji moc, se samozřejmě snaží demokratizačnímu hnutí ubránit po co nejdelší dobu, a proto je důležité útočit z více stran a z různých hledisek, rozvíjet povědomí o tom, že lidé by měli být svobodní a dbát svých práv mnohem víc.

Co jako lidskoprávní aktivisté zmůžete, pokud vás režim ignoruje nebo se vás snaží umlčet?

Co se týká demokratizace, to nejdůležitější je v současné době podpořit lidi a pomoci jim, aby dali najevo současnému režimu, že chtějí společenskou změnu, jež zvýší jejich svobody, aby měli větší svobodu ve svém rozhodování. Je potřeba informovat co nejvíc lidí, aby měli vůbec potřebu vyjádřit svůj nesouhlas a dali najevo, že chtějí změnu a že je pro ně potřebná - to je základem. Ta změna samozřejmě musí vycházet z nějakých historických principů.

A cítíte, že to funguje? "Probouzejí" se Číňané?

Komunistická strana už teď provádí politiku ve skutečnosti proti lidem, proti humanitě, a čím dál tím více to vyplývá na povrch a dochází to stále více lidem. Pokud čínští obyčejní lidé dávají najevo, že mají úplně jiný názor, než říkají jejich političtí představitelé, tak čínská vláda, moc, komunističtí diktátoři nemají oprávnění mluvit za Čínu. Toto vědomí sílí.

Vám zásadně pomáhaly například britská či americká ambasáda. Jakou má podle vás hrát roli Západ nebo vůbec zahraničí?

Celosvětové společenství se taktéž musí snažit o to, aby nedemokratické režimy, aby čínský nedemokratický režim skončil, aby se demokratizoval. Celý svět by měl dávat najevo, že je potřeba změna, nějakým způsobem podporovat lidi v těchto režimech, aby sami chtěli více demokracie, více svobody. Problém samozřejmě je, že spousta demokratických režimů si nedostatečně uvědomuje zločinnost a nemorálnost čínského režimu. V mnoha demokratických zemích Čína ukazuje falešnou tvář, tváří se být mnohem lepší, než ve skutečnosti je. Tuto nemorální, zkaženou tvář je potřeba představovat, odhalovat, aby víc lidí vidělo tu skutečnou, zlou tvář čínského režimu. V tomto ohledu je třeba ještě vykonat spoustu práce.

Ve skutečnosti je Komunistická strana Číny vůči mezinárodnímu společenství ve velmi nezáviděníhodné situaci, protože se v demokratických státech vůči Číně vymezují a vystupují řady demokratických aktivistů - a k tomu se strana nijak vyjadřovat nemůže. V momentě, kdy začne nějak potlačovat kritiku vůči svému režimu, vždy to vyvolá bouři nevole a režim na mezinárodním poli ztrácí tvář. Jakékoli úsilí každého člověka má své opodstatnění a může napomoci.

Pokud srovnáte svou situaci s jinými lidskoprávními aktivisty či disidenty dalších nedemokratických zemí, jací jsou třeba zde na Foru 2000, v čem je Čína jiná? Přece jen je to nejlidnatější stát světa, stálý člen Rady bezpečnosti, jaderná velmoc...

Sám prezident Havel kdysi řekl důležitou větu, že historie jde vždycky nějak kupředu. A v momentě, kdy se lidstvo historicky vyvine do dalšího stupně, tak dojde k momentu, kdy státy opustí a zničí svoje zbraně, to je nevyhnutelná věc. I v Číně se to musí stát, i Čína dojde do období, kdy nebude zbraně nadále potřebovat. Už jen to, že máme možnost spolu vést tento rozhovor a o této věci mluvit, předesílá, že historie bude nucena toto změnit.

V červnu vám ukončili studijní pobyt na New York University, co hodláte dělat dál?

Rozhodně nechci opustit myšlenku podporování demokratizace a vylepšování lidských práv v Číně. Budu veškerou svou snahu napínat k podpoře těchto myšlenek. A chtěl bych poděkovat čtenářům, kteří si přečtou tento rozhovor, je důležité, aby všichni neustávali v podpoře zlepšování lidských práv a demokratizace Číny.