Za vraždu důchodkyně z Krnova si pětačtyřicetiletý tulák a bezdomovec Karel Velička definitivně odpyká 18 let vězení. Rozhodl o tom Vrchní soud v Olomouci. Potvrdil tak rozsudek ostravského krajského soudu, proti kterému se Velička odvolal. Odsouzený muž vinu před soudem nepřiznal a tvrdí, že vrahem je jeho známý. Podle vrchního soudu se ale vinu podařilo Veličkovi prokázat. Odsouzený bezdomovec dům i s tělem zavražděné důchodkyně po činu zapálil, aby zločin zamaskoval.
Podle vrchního soudu ostravský krajský soud správně vyhodnotil důkazy, použil odpovídající právní kvalifikaci a jím uložený trest není nepřiměřeně přísný. Velička byl totiž v minulosti už jedenáctkrát soudně trestaný například za krádeže a zanedbání povinné výživy. Vrchní soud při zamítnutí jeho odvolání zohlednil také to, že se Velička k zabití důchodkyně nepřiznal a neprojevil lítost.
"Rozhodnutí vrchního soudu považuji za správné a očekával jsem ho. Mám za to, že i když byla důkazní situace poměrně složitá, tak jsme soudu předpoložili dostatek důkazů o tom, že pachatelem je jednoznačně pan obžalovaný. Trest je přiměřený a za to, co provedl, si ho zaslouží," komentoval verdikt státní zástupce Jaroslav Kandráč. Veličkův obhájce novinářům pouze řekl, že jeho klient ještě zváží možnost dovolání k Nejvyššímu soudu.
Velička se do neobydleného domku v krnovské místní části Krásné Loučky vloupal loni 25. března. Přespával v něm několik dnů a používal věci, které v něm našel. V sobotu 29. března ho ale vyrušila čtyřiasedmdesátiletá majitelka, která do domu chodila pravidelně větrat. Podle obžaloby nechtěl být Velička prozrazen a chtěl ukrást věci, proto na důchodkyni zaútočil nožem, který v domě našel. Ženu třikrát bodl do krku, seniorka po chvíli na místě zemřela. Velička pak v domě pár hodin po vraždě založil požár. Použil k tomu elektrický vařič a látku. Požárem se snažil zamaskovat stopy.
Když domek hořel, zavolal Velička hasiče. Ze zvědavosti prý na místě zůstal a sledoval jejich zásah. Veličkovi se podle soudu i státního zástupce sice podařilo požárem zkomplikovat vyšetřování vraždy, na druhou stranu policistům práci ulehčil, mimo jiné tím, že požár oznámil na tísňovou linku. Na místě navíc sledoval zásah hasičů a policisté komunikovali se všemi přihlížejícími, přičemž některá Veličkova vyjádření se jim zdála nelogická. Proto jej předvolali k podání vysvětlení.
Ani vrchní soud nepřijal tvrzení obžalovaného, že vraždil jeho známý, jistý Zdeněk. Podle soudu nikdo takový neexistuje. Velička se navíc v jeden okamžik k vraždě přiznal. Bylo to v lese po jeho zadržení, když policistům ukazoval, kam ukryl vražednou zbraň. "To je nůž, kterým jsem zabil tu paní," řekl Velička. Poté ale odmítal vypovídat a až na konci vyšetřování přišel s historkou o známém.
Odsouzený muž před zatčením pobýval u své družky, nechal se od ní živit a nepřispíval jí na domácnost. Žena ho z bytu nakonec vyhodila. Podobné to bylo u strýce, u kterého poté dva týdny bydlel.
