Zdá se to jako skvělá zpráva: tuzemští průmysloví giganti vypustili loni do ovzduší méně škodlivin než o rok dříve. Jenže pouze na první pohled. Hodnoty emisí u největších znečišťovatelů stále překračují povolené limity. A to až stonásobně. Vyplývá to z dosud nezveřejněných údajů, které shromáždil server TÝDEN.CZ.
Ještě v roce 2006 uvolnila medicínská společnost IVAX Pharmaceuticals do ovzduší 476 tun nemetanových těkavých organických sloučenin. Tedy přeloženo: látek, které u lidí vyvolávají rakovinu a negativně působí na jejich rozmnožovací funkce.
Za loňský rok už firma do registru znečišťovatelů hlásí "pouze" 230 tun škodlivin. I tak ale stále více než dvojnásobně překračuje povolenou hranici pro tuto skupinu látek. "Uvědomujeme si naši odpovědnost, proto nadále investujeme do technologických zařízení, která zajistí snížení emisí," brání se mluvčí společnosti Karin Martínková.
"Zavedli jsme nový systém, jenž zachytí emise, chemicky je 'vypere' a před výstupem do ovzduší navíc zmrazí kapalným dusíkem," popisuje konkrétní opatření.
Do ochrany se cpou miliardy, nestačí to
Příklad opavského farmaceutického výrobce dokonale vystihuje postoj tuzemských podniků. Na předních místech žebříčků největších znečišťovatelů nechce být nikdo, provozovny proto na ochranu životního prostředí v poslední době vynakládají nemalé, běžně stamilionové prostředky.
Nižší hodnoty než za rok 2006 tak vykazuje každý druhý podnik, který serveru TÝDEN.CZ poskytl údaje nahlášené do registru. Průmyslníci mají povinnost oznámit množství vypuštěných emisí vždy do března následujícího roku. Ministerstvo je důkladně kontroluje a zveřejňuje teprve v průběhu září. Veřejnost se tak k datům dostane až s devítiměsíčním zpožděním.
VÍCE ČTĚTE: Data v registru jsou zastaralá. Svůj úkol přesto plní
Když třeba kraslický závod firmy Amati Denak koupil adsorbér pro zachycování par, snížily se mu emise trichlorethylenu vypouštěného do ovzduší o třetinu - z jedenácti tisíc kilogramů na 7 554.
Jenže i to je pořád málo. Konkrétně u trichlorethylenu, rovněž rakovinotvorné látky, totiž ohlašovací práh činí dva tisíce kilogramů za rok. Už na startovní čáře tak mají společnosti daleko k ideálním hodnotám. A to je podle ekologů řada limitů nastavena ještě velmi benevolentně.
I proto většina podniků nerada odtajňuje přehled látek, jimiž zamořují životní prostředí. Pouhé porovnání emisí se zákonnými prahy totiž usvědčuje průmyslové giganty z toho, že nastavené limity překračují v řadě případů až stonásobně (viz Tabulky největších znečišťovatelů).
Jenže zástupci obřích podniků namítají, že zveřejněná data jsou tendenční a nevypovídají o skutečném stavu. "Objektivitu pořadí by zajistilo, pokud by se množství vypuštěných emisí uvádělo v měrných jednotkách, třeba v tunách na vyrobený gigajoule," uvažuje Jan Filip, ekolog strakonické teplárny.
Ta v roce 2006 zatížila vzduch 250 tunami oxidu uhličitého. Loni to bylo již o dvě a půl tuny méně, zákonný limit je však výrazně nižší - sto tun. "Kotle v rodinných domcích spalující hnědé uhlí vypouštějí veškeré škodliviny přímo do takzvané dýchací zóny. Kdyby měly vyrobit stejné množství tepla, zamořily by přírodu pětkrát více než my," tvrdí Filip.
Tisíc hříšníků, stovky skrytých
Jak znečišťují životní prostředí, se přiznala loni více než tisícovka podniků. To je o 88 provozoven více než rok předtím a o téměř dvě stovky více ve srovnání s rokem 2004. Rovněž letos jich bude ještě více, slibují ekologové.
"Je to zákonité. Občané stále častěji upozorňují na možné provinilce, navíc se zlepšuje i systém inspekcí," říká Jindřich Petrlík, ředitel sdružení Arnika, jež se ochranou přírody dlouhodobě zabývá.
Za pravdu mu dává i zkušenost z loňska. Tehdy v předepsaném termínu nahlásilo data o vypouštěných škodlivinách 1023 podniků. Po kontrole pracovníků inspekce jich přibylo dalších jednapadesát.
Na původním seznamu chyběla například společnost Vepaspol Olomouc (specializuje se na chov prasat). Do vzduchu přitom vypouští až šestinásobné množství amoniaku, než povoluje zákon. Upravit zveřejněné hodnoty toxických odpadů směrem nahoru museli dodatečně i zástupci ostravského ocelářského kolosu Mittal Steel.
Ani důkladná kontrola však nezaručí, že databáze nabízí kompletní přehled znečišťovatelů. "Evidenci se stále vyhýbají desítky podniků, které překračují povolené limity," nedělá si iluze Jan Maršák, jenž má provoz registru na starosti. Za zatajení informací o zamořování přírody hrozí podnikům maximálně půlmilionová pokuta.
Grafika: TÝDEN.CZ
