Rudou legitimaci KSČ mají v šuplíku schovanou stovky soudců. Ne všichni však aktivně s komunistickým režimem spolupracovali a zpronevěřili se tak své soudcovské nezávislosti. Přesto to nestačí, aby se justice zbavila otázky, zda politická minulost soudců nesouvisí s jejich profesním životem: nemohou morální šrámy ovlivňovat jejich rozhodování?
Sítem polistopadových prověrek soudců proklouzla řada arbitrů aktivně spolupracujících s komunistickým režimem. Třeba soudkyně trutnovského okresního soudu Marcela Horváthová. Ta podle očitých svědků poslala 20. dubna 1988 Pavla Wonku na pět let za mříže za maření úředního výkonu. Přestože před ni Wonka přijel po brutálním mlácení bachařů na kolečkovém křesle, spokojila se s tvrzením vězeňského lékaře Radima Peka, jenž disidenta označil za simulanta. Šest dní po jejím verdiktu Pavel Wonka ve vězení zemřel. Úřední příčina smrti: plicní embolie.
ČTĚTE TAKÉ: Premiér Topolánek kritizoval české soudnictví
Přímou souvislost mezi Wonkovou smrtí a verdiktem soudkyně se ¨však nepodařilo prokázat komisi, která se po revoluci případem zabývala. "Komise dospěla k závěru, že můj postup nelze dávat do souvislosti se smrtí Pavla Wonky,“ vysvětluje soudkyně Horváthová. Proto usedá i po dvaceti letech od osudového rozhodnutí na stejnou židli na trutnovském soudu. A odstoupit nehodlá.
Nechtěný seznam
Odpovědnost za podobné přehmaty nesou zákonodárci, již na začátku devadesátých let znovu jmenovali přes tisíc soudců. "Vůle k očištění byla velká, ale selhali ti, co nesli politickou odpovědnost,“ tvrdí bývalá poslankyně Hana Marvanová. Samo členství v KSČ nemohlo dopředu tehdejší soudce při obhajobě taláru diskvalifikovat. Jenže mezi schválenými soudci se nakonec objevili i strážci práva, kteří před rokem 1989 prokazatelně sloužili totalitnímu režimu. "Tedy i ti, kteří se svým chováním zpronevěřili soudcovské nezávislosti,“ říká Marvanová.
S návodem, jak očistit justici od zkompromitovaných soudců, přitom přispěchal už na jaře 1992 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Vypracoval seznam dvaačtyřiceti soudců figurujících v politických procesech totalitního režimu. "Základním kritériem pro zařazení do tohoto seznamu bylo odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,“ vzpomíná advokát Milan Hulík, jeden ze členů VONS.
K TÉMATU: V české justici stále rozhodují soudcovští nedoukové
Tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Novák (ODS) nevěnoval seznamu přílišnou pozornost. Ba co víc, podle přímých svědků se expertní komise jednající o jednotlivých jménech snažila úlohu vyjmenovaných soudců v politických procesech bagatelizovat. "Soudci jednali tak, jak museli – byla holt taková doba. Pokládáme za statečnější, když soudce politický případ vzal, než když se vymluvil na nemoc,“ zaznělo prý při jednání nad seznamem soudců zkompromitovaných komunistickým režimem. Členem komise byl například i tehdejší předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl.
ČTĚTE TAKÉ: Nové zjištění: česká justice je prolezlá komunisty
Distancovat se od soudců s pošramocenou pověstí justice nechce. Nelze totiž přesně definovat, zda politická příslušnost souvisí s profesním životem soudce. "Odpověď by si vyžádala pojednání. Zkratkovitost si mohou dovolit politici, nikoli soudce,“ bránila se v odpovědi pro on-line deník TÝDEN.CZ jasnému hodnocení místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová.
"Proto jen odkážu na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který námitku někdejšího členství soudce v KSČ řešil právě v souvislosti s jeho možnou namítanou podjatostí a stížnost odmítl,“ připomněla Wagnerová. Laicky řečeno: manipulování rozsudkem kvůli komunistické minulosti nelze předpokládat.
Přesto je zarážející, kolik soudců například na Vrchním soudu v Praze má doma rudou knížku KSČ. Podle zjištění senátora Martina Mejstříka (nominován za Cestu změny) jde minimálně o 31 soudců z 92, včetně současného předsedy Vladimíra Stiboříka. Jedenáct z nich navíc pracovalo před rokem 1989 na vojenské prokuratuře nebo vojenském soudu.
Senátor Martin Mejstřík zveřejnil seznam soudců Vrchního soudu v Praze, bývalých členů KSČ. Naleznete ho ZDE.
Foto: Profimedia, archiv Týdne, Robert Zlatohlávek
