Vláda v demisi
Sto dní vlády Jiřího Rusnoka

Premiér Jiří Rusnok a jeho vláda se ve Strakově akademii hřejí v demisi už sto dní. Přesně tolik, kolik si obvykle každý ministr nechává na "hájení". Rusnokův rozjezd však nabral rychlý spád. Jeho kabinet udělal řadu změn a schválil řadu zakázek. Jak Česko změnila vláda odborníků Miloše Zemana?

"Jsem si vědom, že povedete vládu ve velmi nelehkých dobách," řekl prezident 25. června na Pražském hradě při jmenování Rusnoka premiérem. Taktika se mu vyplatila. Podle Zemanova předpokladu právě Rusnokova vláda nakonec zapříčinila rozpuštění sněmovny (rozpadla se stojedničková koalice ODS, TOP 09 a LIDEM, protože bývalá vicepremiérka Karolína Peake a pár poslanců za ODS nepřímo podpořili kabinet při hlasování o důvěře) a umožnila vypsání nových voleb. Konají se ve dnech 25. a 26. října.

Ačkoliv Rusnok sliboval, že jeho vláda bude "udržovací", v mnoha ohledech toto označení svým jednáním překročil. Především personálními změnami, které sice premiér i jeho ministři zpočátku prý "nechystali", ale ke kterým záhy přikročili.

Čistka v úřadech

Jen za první měsíc například ministr zemědělství Miroslav Toman vyměnil ve svém úřadě devět lidí a šéfy několika institucí, například Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, Povodí Labe nebo Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Teď se chystá vybrat nového ředitele státního podniku Lesy České republiky.

Nejvýraznější tažení však zahájil ministr dopravy Zdeněk Žák. Na svém ministerstvu vyměnil šéfa kabinetu a obměnil dozorčí radu Českých drah. Ta nová záhy odvolala generálního šéfa ČD Petra Žaludu. Na počátku října Žák odvolal šéfy Ředitelství silnic a dálnic Davida Čermáka, Ředitelství vodních cest Jana Skalického a Drážního úřadu Pavla Kodyma.

Odpor veřejnosti vyvolalo jednání ministra kultury Jiřího Balvína. Vlnu nevole vyvolal svým odvoláním nastupujícího ředitele Národního divadla Jana Buriana. Po tom, co z divadla odešla řada umělců, nakonec zakročil premiér Rusnok a Balvína přiměl ke jmenování Buriana zpět.

Personální změny však nastaly i na jiných ministerstvech. Například na ministerstvu práce skončilo po nástupu Františka Koníčka pět manažerů. Ministr vnitra Martin Pecina zase odvolal exministra dopravy Radka Šmerdu z dozorčí rady České pošty. Ministr financí Jan Fischer se zbavil na svém úřadě například Radka Šnábla, bývalého spolupracovníka Miroslava Kalouska.

Změny v legislativě

Rusnok nastoupil do funkce krátce po tom, co řadu krajů včetně Prahy poničily povodně. Jedním z prvních kroků tak zcela logicky bylo schválení plánu na financování odstranění škod. Celkově velká voda způsobila škodu ve výši více než 16 miliard korun.

Rusnokovi se však podařilo schválit i nový zákon o obnovitelných zdrojích elektrické energie a systém navýšeného státního příspěvku na doplatky nákladů za tyto zdroje pro spotřebitele. Díky nim by prý příští rok měly ceny elektřiny klesnout.

Senátem vláda protlačila zákonné opatření, které od ledna navýší platby do zdravotnictví za státní pojištěnce o 4,7 miliardy korun. Senátoři také schválili vládní zákonné opatření, které mění daňové zákony v souvislosti s účinností nového občanského zákoníku. Na rozdíl od vládní předlohy v něm senátoři upravili zdanění investičních fondů tak, aby se na ně vztahovala i nadále současná právní úprava. Z předlohy vypustili možnost mimořádných odpisů firemního majetku.

Za solidní považuje Rusnok především návrh státního rozpočtu. Počítá se schodkem 112 miliard korun, deficitem HDP ve výši tří procent.  "Já myslím, že v rámci možností jsme dělali, co se dalo, a děláme a budeme dělat dál," komentoval návrh premiér Rusnok. Ne tak pozitivně jej však vnímá bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). "Oproti rozpočtovací fázi v květnu, za kterou jsem ještě odpovídal, byly příjmy navýšeny o 17 miliard korun, což pokládám za nerealistické číslo," uvedl.

Přechodná vláda zvýšila minimální mzdu o 500 korun na 8,5 tisíce. Ustoupila tak požadavku odborářů, kteří sice požadovali větší nárůst, ale pravicové vlády minimální mzdu zvyšovat odmítaly.

Zakázky za miliardy

Od svého jmenování rozhodla Rusnokova vláda o zakázkách za několik miliard korun. Hned v prvním měsíci svého vládnutí kabinet přidělil například společnosti Centropol Energy zakázku na nákup elektrické energie za 615 milionů korun. V dalších měsících zase kabinet souhlasil s přidělením několika zakázek pro ministerstvo obrany. Firma Zenit získala zakázku na servis polských vrtulníků W-3A Sokol za 195 milionů korun. Ministerstvo pak také zadalo zakázky na vývoj technologií za 372 milionů korun. Bez výběrových řízení je získají státní podnik Vojenský výzkumný ústav, Vojenský technický ústav a Ústřední vojenská nemocnice v Praze.

Na konci září Rusnokův kabinet schválil pokračování kontraktů se společností Microsoft, které měly ke konci listopadu vypršet. Není přitom zcela jasné, kolik budou státní pokladnu stát. V předchozím období Česko zaplatilo 6,8 miliardy korun.

Ministři zároveň vypsali dvě zakázky pro ministerstva vnitra. Jedna má hodnotu 418,8 milionu korun - jde o dodávku 843 automobilů v letech 2014 a 2017. Druhá zakázka je bezhotovostní nákup pohonných hmot za 1,17 miliardy korun.

Zkraje října vláda odsouhlasila výběrové řízení na výstavbu komunikace I/11 v Moravskoslezském kraji za 4,4 miliardy korun. Stavět by se mělo začít na jaře příštího roku.

Změna systému?

Asi nejvýraznější změna, kterou Rusnokův kabinet s sebou do nejvyšších politických pater přinesl, je odlišné chápání role prezidenta při jmenování vlády. Miloš Zeman totiž Rusnoka pověřil sestavením kabinetu v době, kdy existovala šance na sestavení vlády stranami zvolenými do Poslanecké sněmovny. Mnozí odborníci se tak obávají, že Zeman si vykládá Ústavu České republiky po svém a bude tak činit i nadále. Je prý otázka, zda prezident po předčasných volbách na konci října skutečně jmenuje předsedou vlády šéfa vítězné strany, nebo si najde "svého" kandidáta na premiéra.

Kritizován je také fakt, že ač by vláda měla být složena z řad nezávislých odborníků, mnoho jejích ministrů kandiduje za Stranu práv občanů Zemanovci ve volbách do sněmovny. Mnozí se tak obávají, že více než o budoucnost státu se mnozí její členové starali především o svou dobrou sebeprezentaci u voličů.