Vojenské letiště v pražských Kbelích je jedním nejstřeženějších areálů v zemi. Tedy mělo by být. Starou nehlídanou štolou jsme totiž došli přímo pod letištní plochu. Jen pár metrů pod povrchem jsme mohli spřádat různé plány. A nikdo, včetně vojáků, o nás nevěděl.
Holínky, bunda, kterou si můžete umazat, obyčejná baterka a zhruba tak půlhodinka času. To je asi tak vše, co potřebujete k tomu, abyste dali českým zpřísněným protiteroristickým opatřením řádný políček.
Žádní samopalníci v ulicích, ve stanicích metra ani na nádražích vás v tu chvíli nezajímají. Vy míříte přímo na komoru - na vojenskou základnu v Praze-Kbelích. Tedy na místo, odkud pravidelně odlétají speciály s českými politiky. V zásadě máte dvě možnosti. Můžete jít přímo přes vrátnici, neodpovídat ostraze, pokračovat dál k ranveji a za pár sekund skončit po pár chvatech tváří na zemi. Anebo to vezmete oklikou.
Vchod do staré uhelné štoly Višňovka totiž nikdo nehlídá. Co nehlídá! Ona tam dokonce není ani žádná mříž. Stačí tedy skočit z asi metrového schodu a poblíž rušné dálniční přípojky zalézt do podzemí. "Ta štola je vlastně průzkumná, její začátek může být tak z osmnáctého století. Vyrazili ji místní lidé ve snaze najít v jílovité zemině uhelné slojky, jako se jim to podařilo v nedalekém Hloubětíně," vysvětluje vznik štoly odborník na pražské podzemí Stanislav Tůma. A ulupuje přitom zmíněnou zeminu z jedné ze stěn.
Tři metry pod zemí
Stísněnou chodbou jdete tak sto metrů, když se ráz kbelského podzemí náhle mění. Malá chodbička ústí do prostorného sálu, kterému pražští speleologové přezdívají německý. "Tady za války Němci vybudovali protiletecký kryt pro kbelské letiště. A dali si práci i s výzdobou," ukazuje Tůma na zbytek busty německého vojáka v tradiční přilbě. Teprve v sálu dlouhém 40 metrů a vysokém tak tři metry, vám dochází, jak je tohle všechno vlastně divné.
VÍCE SE DOČTETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.
