Česko zažívá extrémní dubnové sucho. Velká sucha postihla republiku už před šedesáti lety; zopakují se letos? Prezident Agrární komory Jan Veleba pro jistotu reagoval varováním, že se zřejmě urodí méně obilí i cukrovky. Ministr zemědělství Petr Gandalovič dokonce upřesnil, že úroda může být nižší až o několik desítek procent.
"Po celé jaro, léto i na podzim bylo stále sucho jako na Sahaře," popisuje kronika obce Bezkov na Znojemsku katastrofální sucha roku 1947. Klimatologové je označují za pětisetletá. Čeká nás po šedesáti letech saharská repríza?
Klimatologové varují, že za padesát let se Česko kvůli globálnímu oteplování bude muset obejít bez brambor. Kvůli extrémním suchům se však v tuzemsku takřka žádné brambory neurodily ani před šedesáti lety. Katastrofa přišla hned po jarním tání. Už v dubnu udeřilo extrémní sucho a vedra trvala až do srpna, na spoustě míst země přesáhla rtuť teploměru na mnoho dnů pětatřicetistupňovou hranici. Následky byly nedozírné. "Zrno se málo nalilo a předčasně uschlo. Jetele a jiné pícniny z jara zaseté úplně uschly. Brambor bylo tak málo, že i nejstarší hospodáři toto nepamatují. Velikost jejich převládala kol čtyř centimetrů v průměru a pro svoji zvadlost byly takřka nepoživatelné," napsal dobový kronikář.
Zatímco veřejnost je bombardována vizemi o globálním oteplování a "porouchané zeměkouli", takřka se nepřipomíná, jak extrémní výkyvy počasí prožívaly české země v historii. Zapomíná se i na sucha z roku 1947. "Kolísání je přirozené, někdy se dařilo vínu, jindy přišly malé doby ledové," říká klimatoložka Svatava Křivancová, vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích.
Výstrahy před extrémními vichřicemi, záplavami i náhlým suchem se staly pravidelnou mediální realitou. "Přitom je skoro nemožné oddělit přirozené kolísání počasí od vlivů, jež má na klima činnost člověka. Počasí vždycky kolísalo," míní Křivancová.
Už v renesanci se například téměř všude v českých zemích dařilo vínu, s úspěchem se pěstovalo i ve Slezsku na stráních Nízkého Jeseníku. V letech 1531 až 1540 se extrémně suchý rok opakoval sedmkrát. Konec devatenáctého století je však naopak nazýván malou dobou ledovou.
Vědci přesto kronikářským záznamům nedůvěřují a v Paříži se nedávno shodli, že za globálním oteplováním planety stojí z devadesáti procent stávající činnost člověka.
Rok 1947 přinesl sucha, ale zároveň i velkou zimu. Kronika obce Velká Buková na Křivoklátsku ji popsala následovně: "Po vánocích začal padati sníh, po Novém roce mrazy začaly se zesilovati a dostoupily až 27 °C pod nulou. Sněhu napadlo dost a mrazy držely se kolem 22 až 27 stupňů celý leden a únor." Rozbor dlouhodobých klimatických řad ukazuje, že se mimořádné jevy opakují, a to v různé periodicitě. "Jejich připomenutí by se měla věnovat větší pozornost," říká Vít Květoň, vedoucí oddělení všeobecné klimatologie v pražském hydrometeorologickém ústavu. Publicisté však podle něho považují historická srovnání za málo zajímavá, raději mají dramatické předpovědi o stoupajících hladinách moří a možné zkáze Evropy. "Média mají potřebu zveličovat a hlavně zaujmout. Přitom letošní orkán, který byl vydáván za přírodní katastrofu, to nebyla žádná mimořádná smršť. Stejně tak loňská zima. Za extrémní, a dokonce stoletou ji považovali maximálně tak redaktoři televize Nova," míní Květoň.
Pokud tedy letos v létě vyschnou evropské řeky, je dobré si vedle globálního oteplování evropského kontinentu připomenout i sucha z roku 1947. Tehdy se na sklonku léta dal u Vídně přejít pěšky Dunaj.
Prezident Agrární komory Jan Veleba už však na letošní extrémní dubnové sucho pro jistotu reagoval varováním, že se zřejmě urodí méně obilí i cukrovky. Ministr zemědělství Petr Gandalovič dokonce upřesnil, že úroda může být nižší až o několik desítek procent.
Foto: Lucie Pařízková
