Po prohraných krajských a senátních volbách ode mě členská základna i veřejnost očekávala a očekává, co učiním a jak budu reagovat na jejich výsledek. Politik a státník musí umět vyhrávat. Musí ale umět také prohrávat, vyvodit z toho důsledky a minimalizovat další škody. Žádal jsem o jistý čas, než sdělím své jasné, konečné slovo. Než se rozhodnu o mém dalším angažmá v politice, v ODS i ve vládě.
Abych mohl střízlivě posuzovat příčiny porážky, musel jsem začít sám u sebe. Musel jsem při hodnocení přemýšlet o vlastních chybách, nedostatcích, výstřelcích, ztrátě sebeovládání, o podílu na porážce. Musel jsem rozvážit, zda jsem, kromě jasné politické odpovědnosti za porážku, kterou jsem ani na vteřinu nezpochybnil, udělal vše pro naše vítězství. Zda jsem schopen vyvést ODS z krátkodobých problémů. Zda jsem připraven ji vést k dalšímu vítězství. Zda jsem schopen ji stmelit. Zda jsem nadále přidanou hodnotou a ne přítěží. Týden od skončení druhého kola senátních voleb jsem dospěl k definitivnímu rozhodnutí. K rozhodnutí, které se mi vůbec nepřijímalo snadno.
Politici i analytici při hodnocení voleb často opakují zhruba čtyři slova. Pokora. Sebereflexe. Odpovědnost. Změna. Četnost a nadužívání těchto slov z nich udělala téměř klišé. Já nezpochybňuji žádné z nich. Zároveň platí, že klíčovými slovy, při pochopení významu prvních dvou, jsou ta zbývající. Odpovědnost a změna! Je nutná zásadní změna v přístupu jednotlivců i celé ODS, aby se letošní porážka neopakovala!
Je alarmující, že ODS v těchto volbách nedokázala čelit agresivní kampani. Kampani, která krajským a senátním volbám dala jednoznačně celostátní charakter, což jsme již dopředu tušili a podcenili. Beru jako svou osobní odpovědnost, že jsem vedení ODS nepřesvědčil o stylu kampaně a nutnosti reakce.
Ještě více alarmující je, že v těchto volbách získala jasnou většinu hlasů koalice ČSSD s KSČM a poprvé od voleb v roce 1990 se tak komunisté dostanou k exekutivní moci na vyšší úrovni. To, že ve volbách v roce 2006 se tomuto spojenectví podařilo zabránit o pouhých pár hlasů a že se tímto jedná o pokračující trend, je vážným varováním nejen před příštími sněmovními volbami. Tady přece nejde jen o poplatky! Tady hrozí změna polistopadového směřování!
Beru jako svou odpovědnost, že jsme se odvrátili od stylu politiky, který jsem prosazoval v ODS od roku 2002. Odvrátili jsme se od otevřené, férové diskuse s našimi voliči, od poctivé diskuse bez omezení, bez tabu a bez vykrucování. Považuji za svou chybu a chybu celého vedení ODS, že jsme stejnou politiku neprosadili i v těchto volbách. Naši voliči si zaslouží, aby byli osloveni, což se letos nestalo. Z toho je třeba vyvodit jasné důsledky. Není možné pravicovou politiku pouze proklamovat a pokud je náhodou realizována, tak ji před volbami raději zapřít!
Na porážku musíme reagovat. Je naprosto jasné, že ODS musí zásadním způsobem zlepšit komunikaci. Jak směrem navenek, tak směrem dovnitř. Musíme také být stranou, která umí a vůbec chce vysvětlovat a obhajovat svou vládní politiku. Stranou, která se neschovává za líbivá, populistická gesta a nebojí se otevřeně hájit nutné, byť momentálně nepopulární kroky. Politika někdy bolí i ty, a to se stalo letos krajským politikům, co ji mají obhajovat, přestože ji nerealizovali. Musíme opět najít odvahu a sílu!
Na druhé straně musíme být schopni obhájit kompromisy nutné k prosazení koaličního programu. Kompromis není slabost. Doktrinářský přístup k programu v podání některých poslanců, v kombinaci s odtahováním se od vládních kroků v regionech z nás udělalo totálně nedůvěryhodnou stranu, stranu nejednotnou, rozhádanou. A to nemluvím o podivných praktikách, podezřeních a vazbách. I tady je nutná změna.
Zároveň ODS musí nadále zůstat stranou, která si udržuje vysoký koaliční potenciál. Stranou, která nejsilněji na české politické scéně reprezentuje a obhajuje transparentní koaliční styl vládnutí založený na programových průsečících, nikoli na technologii moci. Rozbití tohoto potenciálu z nás učiní vazala levice na dlouhou dobu. Domluvit se s Jiřím Paroubkem na organizaci předsednictví, na zahraničněpolitickém směřování lze, udělat z toho ale princip a dohodnout se s ČSSD na obchodu, to je smrtící a pro mne nepřijatelné.
Jako předseda ODS i předseda vlády cítím v této chvíli velkou osobní odpovědnost. Jak jsem řekl, bylo pro mě velice obtížné dospět k onomu konečnému rozhodnutí. Nepřijímalo se mi snadno, protože si uvědomuji kolik je v sázce. Nekonečně více než mé osobní pocity a plány. V sázce je nejen další směřování ODS, ale vzhledem k poměrům na české politické scéně i podoba naší demokracie.
Vážil jsem všechna pro a proti. Rozhodující pro mě bylo jak zachování hodnot a principů, o kterých jsem tu mluvil, a které byly naší porážkou ohroženy, tak vůle dostát své osobní odpovědnosti. Z obou těchto důvodů jsem se nakonec rozhodl, že na prosincovém kongresu ODS... - budu obhajovat funkci předsedy ODS.
Nechci utíkat od práce v poločase. Za svojí prací předsedy vlády si stojím, nebojím se složit účty v dalších parlamentních volbách. Považuji proto za svoji povinnost tuto práci dokončit. Chci vrátit ODS k principům politiky, na kterých vznikla a které jsem po roce 2002 prosazoval.
Nechci také dopustit to, co si přeje levice - aby krajské volby ohrozily celostátní reformy, které jsme slíbili voličům a ke kterým jsme dostali mandát do roku 2010. ODS jako vedoucí vládní síla nese hlavní odpovědnost za jejich dotažení do konce. Cítím, že v jejich prosazování musíme být razantnější a spíše přidat než ubrat plyn. Musíme i do vlády vnést novou dynamiku. Musíme reagovat na hrozby, které občané reálně, či hypoteticky mohou pocítit, musíme je připravit na ekonomické dopady zahraniční finanční krize. Občané se dnes bojí o peníze, o práci, o svou bezpečnost, o děti a o zdraví. Sem budou směřovány snahy vlády v následujícím složitém období, proto musí dojít k nutným personálním změnám. Mementem by pro nás mělo být rušení poplatků, neúměrné zvyšování mezd, zadlužování a faktický rozvrat státních financí v Maďarsku. Touto cestou my nepůjdeme!
Osobně pak cítím odpovědnost za zachování jednoty ODS. Nechci, aby se nové vedení ODS tvořilo sebevražedně v mediálních soubojích, aby to byl více marketingový souboj, souboj v popularitě, souboj o styl, nikoli o obsah politiky ODS. Cítím proto povinnost mluvit před kongresem s co nejvíce členy ODS a omlouvám se předem těm, ke kterým se nedostanu. V první řadě chci slyšet jejich názory a jejich preference. Vyslechnout jejich oprávněnou kritiku. Pokusím se stranu i do budoucna sjednocovat, nikoliv rozdělovat. Vítám přirozenou konkurenci a říkám jasně svým soupeřům i veřejnosti: i nadále budu hrát fair play.
Na kongresu pak budu obhajovat funkci předsedy s vizí strany odpovědné, otevřené, liberálně konzervativní, euroatlantické a proevropské, oslovující široké spektrum voličů ve středopravicovém prostoru. S vizí strany, která je schopna naplnit naděje lidí odpovědných, aktivních, pracovitých a svobodných, ke které budou s důvěrou vzhlížet i lidé nemocní, oslabení a staří. S vizí Občanské demokratické strany!
