Zánik "kojeňáků"
Umíte to s dětmi? Vznikne nové povolání: placený rodič

Podle návrhu ministerstva práce a sociálních věcí budou do dvou let zrušeny kojenecké ústavy. Většina dětí by se měla vrátit domů nebo k náhradním rodinám. Jaký osud čeká vážně nemocné děti, ke kterým se rodiče nehlásí? A kdo se bude věnovat mladým rodičům? Na tyto a další otázky odpovídala předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti Helena Langšádlová (TOP 09).

Kojenecké ústavy se nestarají jen o odložené děti. Učí mladé rodiče starat se o potomky, pomáhají v krizových situacích. Nestálo by za to některé ústavy z tohoto hlediska zachovat?

V naprosto minimální míře budou některé instituce zachovány. To, že se zruší kojenecké ústavy, neznamená, že nebudou pobytová zařízení pro maminky s dětmi, kde by se po přechodnou dobu učily o své děti starat. Na to by měla být mnohá stávající zařízení využita. Pokud se však nejedná například o dítě velmi vážně nemocné, měli bychom pro ně najít náhradní rodinné prostředí. Samozřejmě rodina nesmí být patologická, nesmí docházet k domácímu násilí či týrání. Pomoci by mohly i služby pro rodinu, které umožní dětem zůstat u svých biologických rodičů.

Nominujte TÝDEN.CZ na Křišťálovou lupu

Nový ročník ankety Křišťálová lupa 2011 odstartoval. Podpořte on-line deník TÝDEN.CZ a nominujte ho jako nejlepší zpravodajský server na českém internetu. Posílat nominace můžete až do 4. září 2011.

Pro více informací ČTĚTE ZDE

Co si představit po pojmem služby pro rodinu?

Nejedná se o finanční prostředky nebo navýšení sociálních dávek, to rozhodně ne. Pracovníci chodí do ohrožených rodin, pomáhají mladým rodičům, může se jednat o pomoc psychologů a speciálních pedagogů při soužití pěstounů a dětí.

Máte představu, kam půjdou propuštění zaměstnanci ústavů?

Velká část z nich, protože jsou to odborníci, se může uplatnit právě jako profesionální rodiče. Samozřejmě tam pracuje spousta psychologů a speciálních pedagogů, kteří by měli svých znalostí využít a zapojit se do služeb pro rodinu.

A co bude s dětmi, které jsou například HIV pozitivní a vlastní rodiče se k nim nehlásí? U nich není moc velká šance, že si je někdo vezme do péče.

Mohu uvést příklad Slovenska, kde se jim podařilo velmi rychle vyřešit tuto otázku. Existují tam virtuální dětské domovy, které mají své zaměstnance. Tito takzvaní profesionální rodiče jsou připraveni vzít si nemocné děti k sobě, protože i ony mají právo vyrůstat v rodinném prostředí.

Někteří odborníci se obávají, že nebude dostatek takto obětavých lidí. Už nyní je v Česku nedostatek pěstounů. Jak chcete lidi motivovat?

Pominu-li to, že podpora profesionálních rodičů a pěstounů je pro celou společnost výrazně levnější, připravují se kampaně pro jejich získání. Měly by se zlepšit finanční podmínky pro pěstouny včetně prostředků na poskytování služeb pro rodinu. Nejenže vzniknou nové služby, ale musí se změnit i systém pěstounské péče, výběr pěstounů, jejich příprava, ale hlavně podpora při výkonu funkce.

Už teď se ale ozývají lidé, kteří za pečováním o cizí děti vidí zejména finanční přínos. Jak posuzovat tyto situace?

Rozhodně nebudou benevolentnější pravidla, než jsou nyní. Nemůžeme také ustoupit od toho, že se o děti nebudou starat nevhodné osoby. Společnost za tyto děti přece nese zodpovědnost.