Bohuslav Hůlka je vozíčkář ochrnutý od pasu dolů. Když žádal o finanční příspěvek na nákup auta, byl nechutně prolustrován. Úředníci zkoumali i to, zda jeho osmiletá dcera náhodou nevydělává. Nakonec dostal symbolických deset tisíc korun.
Píše se březen 2016 a Bohuslav Hůlka míří na úřad práce. Chce požádat o příspěvek na nové auto, to staré totiž dosluhuje. Jenže už tam se musí smířit s tím, že to nepůjde tak hladce. Následující měsíce mu budou důkazem.
Jeho diagnóza přitom hovoří jasně: "Mám jednoznačnou paraplegii, tedy ochrnutí celé spodní části těla. Do auta nasedám a zase z něj vysedám průměrně desetkrát denně, jak vozím dítě sem a tam a jezdím do práce," říká Bohuslav Hůlka.
V srpnu, tedy pět měsíců po podání žádosti, přišel verdikt. Bohuslavu Hůlkovi přistálo na účtu deset tisíc korun, obnos, který mu při nákupu auta příliš nepomůže. "Podle mých známých, kterých mám mezi vozíčkáři poměrně hodně, je tato částka rekordně nízká," míní Hůlka. A argumenty úřadů? Peněz máte dost, tak na co příspěvek. Tady máte ten minimální, jaký vám můžeme dát.
Kolik máte v peněžence?
Bohuslav Hůlka i jeho nemocná manželka pracují, vychovávají dceru a také mají hypotéku. Tu budou splácet ještě dalších dvacet let. Do žádné kolonky ve formuláři se bohužel tento holý fakt nehodilo zapsat. "I když jsem jim říkal, že je to byt na hypotéku, neměli to kam zadat a jakým způsobem zohlednit. Bydlíme v bytě, který podle jejich argumentace vlastníme," kroutí hlavou vozíčkář.
Příjmy rodiny jsou v otázce žádosti o příspěvek zásadní. Pan Hůlka s manželkou by měli paradoxně větší šanci na lepší příspěvek, kdyby byli nezaměstnaní. "K žádosti na úřad práce se musí zároveň předložit výčet majetku - vlastní příjmy a zároveň příjmy a majetek společně posuzovaných osob. To jsou osoby, které s vámi bydlí v domácnosti," vysvětluje Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR.
Celý proces je jeden velký kolotoč posuzování a schvalování. Není divu, že trvá často i půl roku. "Žádost se podá na úřad práce, dokumentace se pošle na okresní správu sociálního zabezpečení, tam pak posudkový lékař dá své zdravotní hodnocení a pak se žádost vrací na úřad práce, kde rozhodnou o výši příspěvku," doplňuje Krása.
Některé detaily selský rozum prostě nepochopí. "Musel jsem třeba za svou osmiletou dceru prohlásit, že ona nemá žádné významné příjmy pro posouzení žádosti," říká Hůlka. Absurdní mu také přišlo, když musel sdělovat, jakou částku má zrovna v peněžence. Vozíčkář by se měl nyní odvolat k soudu. "Doporučuji to všem, kteří dostanou jen minimální částku. Protože jestliže správní orgán přizná někomu příspěvek na nákup auta ve výši deset tisíc korun, tak bych řekl, že je to zbytečné papírování," nechápe situaci Krása.
Bohuslav Hůlka ale doufá, že se záležitost podaří přece jen vyřešit. Ale za jak dlouho? Bůhví. Odvolání k soudu poslal v srpnu, v listopadu konečně dostal odpověď. Jakou? Všechno je třeba přezkoumat. Zas a znovu. "Znovu všechny výpisy z účtu, všechno sociální šetření, zkoumat, co manželka, co dítě, jaké byly příjmy v roce 2015. Moc bych se divil, kdyby se to zvládlo dříve než za tři čtyři měsíce," poznamenává Hůlka.
Na mobilitě handicapovaného člověka záleží. Vždyť co je pro postiženého důležitější než přiblížit svůj způsob života tomu, jaký žijí zdraví lidé.
O dalších kauzách se dozvíte v pořadu Takhle si tu žijeme, který můžete sledovat každou středu na TV Barrandov od 21.45 hod.
