Ústavní soud se zastal invalidního důchodce, jenž kvůli dluhu necelých 20 tisíc korun přišel o družstevní byt s tržní cenou 1,4 milionu korun. Muž tvrdil, že exekutor postupoval nesprávně, a proto jej žaloval o náhradu škody. Justice v původním řízení žalobě nevyhověla, nyní musí Okresní soud v Českých Budějovicích spor znovu projednat a zvážit, zda exekuce podílu v družstvu byla skutečně přiměřená vymáhané pohledávce.
"Ústavní soud má za to, že i exekuce se musí konat způsobem šetrným k tomu povinnému. Jinak samozřejmě obecně platí, že dluhy musí být spláceny, to platí všude na světě a platí to tak od nepaměti," řekla novinářům soudkyně zpravodajka Michaela Židlická.
Neobvyklý spor měl složitý průběh. První exekuci vyklizením bytu ve prospěch družstva nařídil okresní soud už v roce 2004. Provedením pověřil exekutora, který pak v roce 2005 vydal příkaz k náhradě nákladů, které se postupně vyšplhaly na 19 654 korun. Právě kvůli vymožení nákladů první exekuce nařídil exekutor srážky z invalidního důchodu.
Česká správa sociálního zabezpečení začala srážky provádět v srpnu 2006, platby se však úředníkům z účtu exekutora vracely zpět, zřejmě kvůli špatnému variabilnímu symbolu, a dluh tedy trval. Poté, co muž znovu nabyl členství v bytovém družstvu, zaměřil se exekutor kvůli své pohledávce na družstevní byt.
Nijak si předtím neověřil, jaká je příčina toho, že mu nepřichází nařízené srážky z důchodu. Podle ústavních soudců to však byla jeho povinnost, podobné ověření totiž není časově ani finančně náročné, zvláště ve srovnání s následkem v podobě ztráty bytu.
Z důchodcova takzvaného vypořádacího podílu v bytovém družstvu, který měl zlomkovou hodnotu tržní ceny bytu, exekutor odečetl svou pohledávku a muž dostal jen zbývajících 17 704 korun. Kdyby přitom podíl převedl za tržní cenu na někoho jiného, mohl získat asi 1,4 milionu.
Dnešního vyhlášení nálezu se nikdo z aktérů sporu nezúčastnil.