Jméno operace Antropoid znamenalo "zrůda podobná člověku". Zabití říšského protektora Reinharda Heydricha československými parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem nebyl atentát, ale vojenský útok, říká Jaroslav Ort, kterému nacisté za pomoc ukrývaným parašutistům popravili matku. V sobotu ráno jí v pražských Holešovičkách odhalili pamětní desku. Za pomoc parašutistům zaplatily v Česku životem tisíce lidí, byly vyhlazeny obce Lidice a Ležáky.
Podle Orta byl útok, od něhož v sobotu uplynulo 75 let, světově významným odbojovým činem, ale je kolem něj spousta mýtů, z nichž některé zanechali ještě nacisté. "Už ten výraz 'atentát' je převzatý z německé nomenklatury, znamená něco jako vraždu. To ale nebyl vražedný útok, byla to vojenská akce," řekl ve svém projevu při odhalení desky.
Brání se také tomu překládat název operace proti Heydrichovi Antropoid jako "člověk". "To slovo bylo vymyšleno zřejmě v Londýně nesmírně sofistikovaně. Já bych to vyjádřil jako 'zrůda podobná člověku'," dodal.
U odhalování pamětní desky manželům Ludmile a Josefu Ryšavým byl Jaroslav s bratrem Janem. "Když byl atentát, tak mně bylo devět, bratrovi Jaroslavovi 11 a našemu nejmladšímu bratrovi bylo šest roků," vzpomínal v sobotu při odhalení pamětní desky Jaroslavův mladší bratr Jan.
Otec Ludmily, Jan Sonnevend, byl předsedou pravoslavné náboženské obce v Praze a díky jeho nápadu se ukryli parašutisté v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje, kde později v boji s německými vojáky zemřeli. Dcera Ludmila s druhým manželem se podle badatele Vlastislava Janíka podíleli zejména tím, že jim nosili potraviny.
Poté, co byli dědeček s babičkou zatčeni, ukryla se Ludmila na rodinné chatě na kopci nad Vraným nad Vltavou, kde ji gestapo zatklo. "Naposledy jsme ji viděli, jak jede od Jiráskova mostu parníkem. To byla jediná doprava, která jezdila. Jenom jsme na ni mávali," dodal Jan Ort. Ve 34 letech byla popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Její tři syny zachránilo to, že po rozvodu rodičů žili s otcem lékařem v německém sanatoriu. "Když matku popravili s Mauthausenu, přišli do ordinace gestapáci a přinesli její úmrtní list. A zeptali se, co s dětmi," vyprávěl Jan Ort. Navrhovali převýchovu. "Otec řekl, že nás bude vychovávat v německém duchu. Asi půl roku za námi chodil tajnej, museli jsme venku mluvit německy, protože poslouchali, jestli jsme opravdu převychováni," dodal.
Ze školy Němci chlapce nevyhodili, rodinu perzekvovali později i komunisté. "Otci sebrali ordinaci. Našeho nejmladšího bratra nepustili ani na gymnázium," připomněl Jan Ort. Nakonec se i jemu podařilo vystudovat a všichni tři bratři se věrni rodinné tradici stali lékaři. Rok po promoci nejmladší bratr utekl z Československa, Jan Ort ho následoval za několik let. Už přes 50 let žije v USA.
"Vedlo nás k tomu to, že nebyla budoucnost. Když chtěl někdo mít v kariéře pokrok, musel být ve straně. A oni už tehdy říkali: Doktora Orta nevezmeme, ten stojí na druhém břehu," vzpomínal. Nakonec mu smrt matky paradoxně pomohla otevřít dveře na Západ. "Utekli jsme přes Jugoslávii do Rakouska. Na rakouské hranici mi pomohlo, že jsme řekl, že jedu do Mauthausenu navštívit maminčin hrob," vyprávěl.
Jaroslav jako jediný z bratrů v Československu zůstal. "Oni jsou založení trošku jinak. Já bych prostě bez té Prahy těžko někde existoval," řekl. Sobotní odhalení pamětní desky podle Jaroslava Orta konečně naznačuje, že lidé nezemřeli nadarmo. "Po atentátu věděli, co riskují. Ohrožovali své manželky a děti naprosto vědomě," dodal.
