Stromeček se věšel na strop. Neozdobený. Děti nedostávaly dárky na Štědrý večer, ale na Mikuláše. Kdyby hospodyně nabídla k večeři kapra, měla by ostudu. A koledovat na Štědrý den chodily i prostitutky. Jak se od středověku měnily oslavy svátků, vypráví historik a spisovatel VLASTIMIL VONDRUŠKA.
Jak se vůbec oslavy Vánoc dostaly na území dnešního Česka?
Začnu zeširoka, od úplného dávnověku. V pohanských časech se lidé řídili chodem přírody. Tudíž pro ně bylo naprosto klíčové, že byl slunovrat, začalo se zase oteplovat, a tak slavili. To bylo hluboce zakořeněno v genech většiny civilizací. Když se potom začaly vytvářet nejrůznější náboženské systémy, samozřejmě musely pradávné oslavy slunovratu zachovat, protože byly nesmírně oblíbené. Aby církve získaly ideologickou dominanci, pohanské oslavy přebíraly, ale dávaly jim jiný obsah, odpovídající jejich náboženské víře. Narození Spasitele začali v tomto období křesťané slavit teprve ve čtvrtém až pátém století.
Kdy oslavy Vánoc pronikly na naše území?
Až s křesťanstvím, pochopitelně. A to ještě nijak rychle. Šíření víry církevních předpisů a norem bylo mnohem pomalejší a složitější, než si dnes uvědomujeme. Když kníže Bořivoj - a po něm Přemyslovci - přijali křesťanství, tak šlo do značné míry o výlučný krok panovnického dvora a družiny. Takže zemská elita začala sice stavět kostely, ale prostému lidu to bylo jedno. I když jsme byli bráni za křesťanskou zemi, nebylo to tak, že by věrozvěstové šli a křtili lid. Pokřtili panovníka a tím to bylo vyřízeno. Pak trvalo několik generací, než křesťanství přijali další lidé. Takže oslava Vánoc na knížecím dvoře je doložena až ve dvanáctém století. Možná to začalo i dříve, ale písemné doklady o tom nejsou.
Tehdy vládli Přemyslovci. Jak vypadalo slavení Vánoc na jejich dvoře?
To je naprosto hypotetická otázka. Nejsou k dispozici žádné doklady či písemnosti. Ale s největší pravděpodobností se to neodehrávalo tak, jak si představovala církev. Základem oslavy byla nejspíše hostina, která skončila bohapustou pijatykou. Mezi lidem se oslava Vánoc šířila pomaleji. Obrovskou propagační roli sehrálo ve druhé polovině třináctého století zakládání měst a působení žebravých řádů. Především minorité - a od nich odvození františkáni - prosazovali nový pohled na uctívání Ježíše Krista. Místo nesrozumitelného abstraktního poselství přišli s ideou bezbranného dítěte, tedy něčím pro lid srozumitelným. Nadto ji doplnili úctou k Panně Marii, oficiálními teology v té době zcela ignorovanou. Symbol matky ideálně doplňoval představu narozeného Spasitele. A jelikož měli františkáni ve městech velký vliv, povedlo se jim tam oslavy narození Krista rozšířit. A teprve z měst to šlo se zpožděním na venkov.
Jak v těch dobách slavili Vánoce lidé na vsi?
Velice dlouho ve všech náboženských rituálech přežívala pohanská rezidua. Ve dvanáctém, třináctém a ještě i ve čtrnáctém století církev stále válčila s tím, že se na venkově místy stále pohřbívalo v lese, uctívaly se studánky, obětovalo se démonům a podobně. Nejstarším věrohodným popisem Vánoc u nás je zpráva Jana z Holešova, což byl mnich Břevnovského kláštera. Ten někdy na konci vlády Karla IV. - čili ve třetí čtvrtině čtrnáctého století - sepsal pojednání, jak se slaví Štědrý den v Praze. Smyslem bylo upozornit Karla IV. na nedostatky, které by měl odstranit. Takový bonzácký spis to byl. Jan z Holešova popisuje, že někteří lidé na Vánoce chodí do kostela, dávají si dárky, pečou vánočky. Což tehdy byla spíše obyčejná buchta než nadýchaná vánočka s mandlemi a rozinkami, jak se začala dělat až v devatenáctém století. O výše popisovaných zvycích Jan z Holešova konstatoval, že to je v pořádku. Nicméně pak tam popsal vše, co se mu nelíbilo. Že lidé uctívají přírodní duchy a démony, oddávají se pohanským věšteckým rituálům, opíjejí se, zpívají, tancují, chovají se necudně, hrají kostky, přejídají se. To vše tvrdě kritizoval. Pravdou je, že ve čtrnáctém století chodily na Vánoce běžně maškarní průvody, což je opravdu jeden z pozůstatků pohanských rituálů.
Dnes se o Vánocích hodně často hovoří jako o svátcích konzumu. Není to vlastně svým způsobem jen návrat k onomu středověkému vnímání, jak jste mi ho popisoval?
Víte, ony to byly svátky konzumu vždycky. I v tom baroku byly základem vánoční trhy, kam lidi chodili nakupovat, trhovci měli na Vánoce vždy vynikající výdělky. Dnešní změna Vánoc není v konzumu, ale v tom, že jsme rozbili rodinu a úctu k rodině. Dnes už má jen málokdo zájem, aby se na svátky sešla širší rodina, rodiče, prarodiče. Aby si všichni v klidu poseděli, povyprávěli. Navíc dříve nebyla televize, takže se lidé museli zabavit sami. Nejde tedy o konzum jako takový, ale o konzum kulturní. Protože čím více vám kulturu zprostředkovávají profesionálové, tím více ubíjíte běžnou lidskou tvořivost. Dříve když tatínek uměl zahrát na housle, byť falešně, tak zahrál. Rodina si zazpívala, vyprávěla si a podobně. Zkuste dnes dětem říct: "Nepustím vám televizi, místo toho vám zahraju na housle a zazpíváme si." To vás vyženou. Ale je to škoda, protože rodinná idyla v dětství vás formuje na celý život.
* Jak ve středověku vypadala štědrovečerní večeře?
* Jak probíhaly oslavy u Žižkových polních vojsk plných radikálů?
* Kdy se stal součástí Vánoc stromeček?
* A rozdávaly se ve středověku dárky?
CELÝ ROZHOVOR S NAŠIM V SOUČASNOSTI NEJZNÁMĚJŠÍM HISTORIKEM SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 19. PROSINCE 2016.
