Nejvyšší představitelé státu se rozloučili s Jiřím Dienstbierem. Do Prahy na pohřeb přijeli zástupci sousedních zemí. Disident, senátor za ČSSD a první polistopadový ministr zemřel v sobotu po boji s rakovinou v nemocnici. Bylo mu 73 let.
Dopoledne se přišlo Dienstbierově památce poklonit do Senátu asi pět set lidí. Mnozí z nich k rakvi vystavené na katafalku v hlavním sále Valdštejnského paláce pokládali květiny. Pak přišli na řadu politici.
Klaus vedle Havla
U rakve s ostatky disidenta, novináře a prvního polistopadového ministra zahraničí stojí čestnou stráž jeho kolegové ze senátorského klubu ČSSD. Prostor kolem ní zaplnily smuteční věnce českého prezidenta Václava Klause, jeho slovenského kolegy Ivana Gašparoviče, vlády, obou komor parlamentu a Václava Havla.
Mezi příchozími byl například metropolita pravoslavné církve Kryštof, bývalý předseda sněmovny Miloslav Vlček, socioložka Jiřina Šiklová, herečka Vlasta Chramostová, režisér Jan Kačer nebo herec Jan Potměšil. Přišel i Dienstbierův nástupce ve funkci ministra zahraničí Jan Kavan.
Celkem bylo podle senátní tiskové tajemnice pozváno 320 lidí, kromě představitelů českého státu i okolních zemí také na dvě stovky Dienstbierových přátel a členů rodiny.
V hlavním sále Valdštejnského paláce, kde státní hymnou začal smuteční obřad, bylo vidět kolegy senátory, přátele i rodinu zesnulého. Přijel také prezident republiky Václav Klaus, který usedl do první řady vedle prvního polistopadového prezidenta Václava Havla.
Jiří měl schopnost sbližovat lidi
Během aktu na Dienstbiera zavzpomínali předseda Senátu Milan Štěch, současný šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg a místopředseda Senátu a dlouholetý Dienstbierův přítel Petr Pithart.
Milan Štěch vyzdvihl Dienstbierův nadhled, nonšalanci a velkou vnitřní sílu i schopnost sbližovat lidi. "Jiří měl schopnost nás sbližovat díky své přirozené autoritě a respektu, jemuž se těšil napříč politickým spektrem," řekl Štěch.
Schwarzenberg uvedl, že se Dienstbier stal v roce 1989 spolu s Václavem Havlem symbolem nového Československa, jeho demokratického vývoje, statečnosti a disentu. Připomenul jeho renomé v zahraničí, jeho vlastenectví i úctu, jíž se těšil i u svých oponentů. "Jiří Dienstbier byl vedle Jana Masaryka ten ministr zahraničí v Černínském paláci, který je a bude vzorem pro všechny budoucí ministry zahraničí i pro všechny české diplomaty," uvedl Schwarzenberg.
Místopředseda Senátu Petr Pithart zavzpomínal na spolupráci v době disentu. Připomenul mimo jiné, že komunistická policie Dienstbierovi poté, co byl propuštěn z vězení, nabídla emigraci. "Řekl jsi tehdy pánům s fízlovskými rohy pod klobouky, ať si tu vstupenku do svobody, ale do cizí svobody, strčí zase do aktovky," uvedl Pithart. Dienstbier podle něho vždy dával přednost odpovědnosti, práci a podstupování rizika a důsledně trval na dodržování lidských práv.
Své vzpomínky přidali zahraniční hosté, například slovenský vicepremiér Rudolf Chmel, bývalý šéf německé diplomacie Hans-Dietrich Genscher a šéfredaktor polského deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik, kteří také patřili mezi Dienstbierovy přátele.
Dienstbierův hlas
V sále zazněl také Dienstbierův hlas prostřednictvím nahrávky jeho rozhlasového rozhovoru z loňského listopadu. Závěr obřadu obstaraly tři salvy ze zbraní nastoupené vojenské jednotky.
Dienstbier je po další významné osobnosti českého disentu Václavu Bendovi, který zemřel počátkem června 1999, druhým senátorem, jenž svůj mandát nemohl dokončit. Také s Bendou se přišly tehdejší špičky státu rozloučit do Senátu.
