Od nového roku odstartuje v Česku deregulace nájemních bytů, která se dotkne čtyř set tisíc lidí. Podle právničky a bývalé političky Hany Marvanové není český právní systém dostatečně připraven na tuto změnu. Kdo za to může? Co to znamená pro nájemníky? A jaké kroky by podle ní byly potřeba? Na tyto a další otázky odpověděla Hana Marvanová v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Co se podle vás stane po prvním lednu příštího roku?
Od 1. ledna nebude platit zákon o jednostranném zvyšování nájemného, což umožňuje systém deregulace. Nebude ovšem platit ani žádná jiná právní úprava, která by upravovala nově vzniklé vztahy a jasně stanovila pravidla. Dá se říct, že tu nastane jakési právní vakuum.
Co to bude v praxi znamenat?
Lidé nebudou vědět, co se smí a nesmí, podle jakých pravidel se dá nájemné zvyšovat či snižovat. Mnoho z nich se proto obrátí na soud, který může rozhodovat v rámci let.
Takže svým klientům byste soudní cestu nedoporučila?
Rozhodně bych to nedoporučila nikomu. Z vlastní praxe vím, že se soud může protáhnout na čtyři až pět let. Minimálně to ale zabere rok. Navíc tu nebude vodítko v podobě judikatury, soudy nebudou vědět, podle čeho postupovat, praxe se bude lišit. Nikdo nemůže čekat, že tyto spory jednoduché a rychlé.
Anketa:
Začali jste již se svým pronajímatelem řešit nájem v příštím roce?
Co tedy dělat, když soud nepomůže?
Pronajímatel i nájemník by se měli pokusit o společnou řeč. Pokud nájemník jednal s majitelem a nesouhlasí s jeho návrhem, měl by přinést jiný rozumný nápad, jinou úpravu ceny. Všichni by měli dohodě věnovat čas a zkusit najít kompromis. Rozhodně alespoň do doby, než vstoupí v platnost zákon o místně obvyklém nájemném.
Politici deklarují, že tento zákon spatří světlo světa během února. Myslíte si, že je to reálné?
Předpokládám, že to projednají relativně rychle, protože prodleva delší než tři měsíce bude prohlubovat nejistotu. Doufám, že to stihnout v první polovině příštího roku. Ale samozřejmě už měla novela platit od 1. ledna, což ale není problém současné vlády.
A koho jiného?
To měla na starosti bývalá vláda, která končila volbami. I kdyby to totiž Nečasova projednávala v září, do ledna by to nestihla. Topolánkův kabinet to předložil v roce 2009 Poslanecké sněmovně, která to za celý rok nezvládla projednat.
Myslíte, že teď už se schválením této novely občanského zákoníku nebude problém?
Žádná zájmová skupina, o kterou se v tomto případě jedná, nesouhlasí s předloženým návrhem. Podle majitelů domů a bytů je to nedostatečný krok, sdružení nájemníků má zase jiné výhrady. Když se zákonem ani jedna zájmová skupina nesouhlasí, zřejmě úpravy ještě potřebuje, což jeho schválení prodlouží. Navíc občanský zákoník, který vláda předložila, nepočítá vůbec se sociální pomocí nájemcům.
Příspěvky na bydlení podle Vás nejsou dostatečné?
Náš příspěvek nezohledňuje konkrétní náklady na bydlení, jak je tomu v zahraničí, ale je poskytován ve výši, která nezohledňuje finanční skoky, ke kterým po deregulaci dojde. Pokud někdo, kdo má nižší příjmy, platí za bydlení 25 až 30 procent příjmu, nezbývají mu prostředky na jiné životní potřeby. Bylo by proto potřeba se zvýšením nájmů schválit i zákon o sociální podpoře lidí, kteří se ocitli v neřešitelné situaci.
Kdo by podle vás měl na tuto pomoc dosáhnout?
Mnoho lidí si myslí, že je to jen virtuální teoretický problém, ale on je fakticky doložitelný. Když má například důchodce průměrný příjem deset tisíc a bydlí v lokalitě, kde je běžné nájemné devět tisíc, tak by mu nezbylo na jídlo a další věci. Je zřejmé, že určitým skupinám lidí stát prostě musí pomoci. Není to však jen můj názor, ale potvrdil to také nález Ústavního soudu. Podle jeho rozhodnutí nájem nemůže být v takové výši, že to omezí vlastnické právo, ale u nájemníků, kteří tržní zájem nezaplatí, stát nesmí břemeno sociální politiky přenášet na majitele. Dodnes to však není vyřešené.
