Vlak hrůzy týden poté: strach na kolejích přetrvává

Nedávná havárie vlaku u Studénky, která si vyžádala celkem sedm lidských životů, se zařadila mezi nejvážnější neštěstí tuzemské drážní dopravy. Policejní vyšetřování vrcholí, na trati se však stále ještě odstraňují následky pádu části mostní konstrukce. Redaktor serveru TÝDEN.CZ se vydal na trasu vlaku hrůzy zmapovat, jak vypadá situace týden po tragédii.

ČTĚTE TAKÉ: Inženýři věděli, že se most hnul. Policie je obvinila

Ještě před osmi dny to byla běžná trasa, jakých se na českých železnicích vinou stovky kilometrů. Jenže od chvíle, kdy zde před projíždějící vlak minulý pátek spadla část mostní konstrukce, se zastávka u Studénky změnila v obávané místo.

"Musíš mi ukázat, kde přesně to bylo, Filípku," vyzvídá babička na vnukovi těsně poté, co v Hranicích na Moravě vstoupí do vlaku hrůzy. "Jak to, že nevíš, na které to bylo straně? Vždyť už jsi tudy jel," diví se znuděné reakci malého hocha.

Jak vypadá spoušť, ve které zahynulo sedm lidí, je zvědavá většina pasažérů. Když se vlak za dvacet minut blíží k inkriminovanému místu, je kolem okének rázem plno. „Podívej, Máro, támhle je to srolované. Ještě to neodklidili. To musela být ale řacha!" ukazuje vzrušeně jeden z cestujících rychlíku na trase z Prahy do Ostravy.

A skutečně: v příkopu u kolejí leží převrácené vagony, zdemolovanými kusy plechu se prohrabují železniční pracovníci v typických oranžových kombinézách. U pasažérů se v tu chvíli mísí pocity strachu a úlevy, že tehdy ve vlaku neseděli oni.

Nechybí ani černý humor. „Hej, chlapi, doufám, že už tam dneska nemáte žádnou další konstrukci. Rád bych dojel domů," ozve se z hloučku opavských fanoušků, kteří právě cestují na zápas svého fotbalového mužstva.

Do uličky, zády ve směru jízdy

Je sobota, šest hodin ráno. Na pražském hlavním nádraží se právě rozjíždí mezinárodní rychlík ve směru na Ostravu. K místu tragédie u Studénky to má ještě více než tři sta kilometrů daleko, do mysli většiny cestujících se přesto už nyní vkrádají vzpomínky na nedávný karambol.

Ve vagonech se totiž s přehledem jako první zaplňují místa, označovaná experty za nejbezpečnější. Tedy zády ve směru jízdy, nejlépe uprostřed vlakové soupravy a spíše v uličce než u okénka. Sedadla do uličky prostředního vagonu jsou tak vmžiku zaplněna do posledního.

Jenže vlak se brzy plní, takže ani sedačky, "které nosí smrt", nezůstávají prázdné. Vlak vyráží. Sama cesta probíhá bez potíží. Až na typický nešvar zdejších drah: od výjezdu z Prahy nabírá po cestě neustálé vteřinky zpoždění. Za půlkou trasy tak ztrácí oproti plánovanému harmonogramu už více než deset minut.

A právě tato „sekyra" se stala osudnou i minulý pátek. Kdyby totiž spoj jel přesně načas, zřítil by se most na prázdné koleje. Vedení Českých drah ovšem pochybení odmítá. „Jakmile si začneme hrát na kdyby, můžeme vymyslet úplně nový příběh. Třeba by následky byly ještě horší. Tímto se proto nezabýváme," říká mluvčí Petr Šťáhlavský.

Ten se v sobotu vydal na bohoslužbu do Studénky, která uctila památku zesnulých z vlaku. V průběhu mše plálo v místním farním kostele svatého Bartoloměje na jejich počest sedm bílých svíček. Jedna za každou oběť.

VÍCE ČTĚTE: Studénkou znělo Ave Maria za oběti masakru

„Je třeba se modlit za oběti a najít prostor pro odpuštění těm, kteří mají neštěstí na svědomí," nabádal celebrující opat František Lobkowicz.

Do kostela nakonec dorazilo na dvě stovky lidí. Většina přítomných však byli místní obyvatelé. „Vezl jsem asi jen pět lidí tam a stejný počet zpátky," konstatoval řidič autobusu, jehož organizátoři mše najali, aby zajistil kyvadlovou dopravu od vlakového nádraží ke kostelu.

Neštěstí, které změnilo chování ve vlaku

Hrůzný karambol u Studénky změnil chování cestujících ve vlaku. Průvodčí se například shodují, že lidé více dbají na výběr bezpečného místa. "Asi tak činí podvědomě. Když se však vlak zaplní, nemohou si příliš vybírat," připouští Šťáhlavský.

Pasažéři jsou také mnohem podezřívavější k jakékoliv neočekávané události. Napětí je tak cítit i na úplně jiných železničních úsecích. Například oprava pražského lanového mostu si vyžádala, aby tudy souprava projížděla maximálně třicetikilometrovou rychlostí. "Pokaždé když pantograf most podjíždí, celý vagon ztichne," všiml si Pavel Němec, který místem pravidelně projíždí.

VÍCE ČTĚTE:Havárie lanového mostu. Kamiony sjely do ulic

V neděli podvečer začaly Studénkou už zase projíždět pendolina, které jsou závislé na trolejích. Kritickým úsekem budou projíždět rychlostí 50 kilometrů v hodině. Původní rychlost 140 kilometrů za hodinu by tam měla být povolena na přelomu října a listopadu.

Foto: ČTK