Dříve volební prohibice, teď se "pije jak o dušu“

Zákaz pití alkoholu v době konání voleb platil v českých zemích od roku 1919 do roku 1990. "Teď se tady chlašče jak o dušu, máme přece svobodu," radoval se dnes nad ránem v ostravské Stodolní ulici dvaačtyřicetiletý Tomáš Pohanka.

Jenže prohibiční zákon z roku 1919 zákonodárci odhlasovali právě kvůli "uchování si svobodného názoru" jednotlivých voličů.

Zákon sleduje ten cíl, aby volič přistoupil k výkonu své občanské povinnosti střízliv s vědomím toho, co činí, a aby nebylo lze na něho působiti alkoholem tak, že by nebyl schopen svobodné vůle a rozumu při volebním rozhodování. Takto před více než devadesáti lety zdůvodňovali poslanci nového československého parlamentu přijetí prohibičního zákona pro dny voleb.

Dobře si totiž pamatovali, jak v rakouských parlamentních volbách "placení volební kortešové nalévali určité části voličů do žil špiritusu a do hlav nadšení pro věc politických stran, které disponují bohatými fondy volebními". Přijatý zákon zněl následovně: "V den před volbou a v den volby je zakázáno prodávati, čepovati neb podávati nápoje obsahující alkohol."   

ČSSD za čtyři dvanáctky

Jak známo, "lidový" český volič je ochoten zaprodat se komukoliv. V Ostravě včera Romové hromadně volili ČSSD za pouhý příslib stokoruny, to jsou peníze přesně na čtyři ostravské dvanáctky vypité po volbě v první herně. I prohibiční zákon schválený v roce 1919 měl v československém parlamentu hned od počátku řadu nepřátel, strany totiž rády opíjely svoje voliče.

Poslanci, kteří žádali zrušení zákona, se však oficiálně odkazovali především na stížnosti hostinských. Ti prý spočítali, že za dva dny, kdy nemohou v průběhu voleb čepovat pivo a nalévat kořalku, přijdou o 30 milionů korun. Parlament se snažil prohibiční zákon zrušit například na počátku roku 1929. Návrh některých senátorů byl však smeten ze stolu s tím, že zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi je lid stále vážně závislý na alkoholu.

"My přece víme, že právě Slovensko a Podkarpatská Rus jsou zamořeny alkoholickým morem, že tam lid je odstrkován, že je mu odpíráno právo i občanské, politické, ale zejména hospodářsky že je vykořisťován proto, že jest oddán pijáctví. Ale místo, abychom tomu lidu pomáhali, aby se vymanil z alkoholického moru, my ještě žádáme omezit zákaz pití alkoholu," zaznělo mezi senátory v roce 1929.

Plzeň na suchu

Volební prohibiční zákon zůstal v platnosti i za komunismu. KSČ ho však udržovala nikoli kvůli svobodné mysli voličů, nýbrž z obav z protestů proti nedemokratičnosti volebního systému. Prodávat se smělo jen desetistupňové pivo. Zákon překvapivě platil i při prvních parlamentních volbách v červnu 1990. Toho si všiml i britský tisk, když napsal: "Prvním svobodným volbám v Československu se v pátek podařilo to, čeho nedosáhlo ani bombardování za II. světové války - v Plzni vyschl proud piva, kterým je toto město proslulé po celém světě." Plzeňáci totiž desítku neuznávali, takže dva volební dny protrpěli na suchu. Byly to však první skutečně svobodné parlamentní volby od roku 1935, takže zákaz prodávání dvanáctky, vína a kořalek schvalovala i Strana přátel piva. "Nejsme proti. Volby jsou významným mezníkem v naší historii," řekl ČTK v červnu 1990 předseda této strany. 

Foto: Jan Šilpoch, ČTK