Vražda národněsocialistické političky Milady Horákové a dalších tří lidí v politicky motivovaném procesu v roce 1950, je promlčena. Rozhodl o tom Vrchní soud v Praze.
Šestaosmdesátiletá Brožová-Polednová byla za účast na procesu loni odsouzena na osm let do vězení. Někdejší prokurátorka byla jediným účastníkem procesu, který byl dosud odsouzen, byť nepravomocně.
V pondělí o tom informoval obhájce bývalé prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové Vladimír Kovář. Vrchní soud, který se zabýval jejím odvoláním 4. února, podle obhájce ve svém rozhodnutí konstatuje, že ve věci se již nebude pokračovat. Soudce Petr Braun, který Brožovou loni odsoudil, v pondělí řekl, že rozhodnutí vrchního soudu zatím neobdržel. Osvobozující rozsudek je pravomocný. Změnit ho může jen mimořádný opravný prostředek.
Brožovou-Polednovou loni Městský soud v Praze odsoudil za účast v zinscenovaném procesu s Horákovou a skupinou dalších lidí. Tím se podle rozsudku dopustila vraždy ve spolupachatelství na více osobách. Bylo to historicky první soudní jednání s účastníky tohoto procesu. Brožová-Polednová se líčení neúčastnila kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Brožová-Polednová za mříže nepůjde
Soudce Braun už při vynesení rozsudku konstatoval, že Brožová-Polednová si zřejmě z trestu neodsedí ani den. Zdůraznil ale důležitost morálního odsouzení zločinu, který označil za justiční vraždu. S tím nesouhlasil státní zástupce Martin Omelka, který novinářům sdělil, že vězeňská služba má své metody na to, jak řádně prověřit zdravotní stav odsouzených a případně je přimět k výkonu trestu.
Bývalá prokurátorka prostřednictvím své obhajoby tvrdila, že o zmanipulování procesu nevěděla a věřila ve vinu odsouzených. V době soudu jí bylo 29 let. Za sebou měla rok právnické školy pro pracující a studovala právnickou fakultu.
Soudce ale v rozsudku konstatoval, že nebyla jen pasivním svědkem událostí, ale jedním z článků řetězu, který umožnil fyzickou likvidaci odpůrců režimu prostřednictvím justičního aparátu.
I podle tehdejšího zákona měla jako zástupce státu využít všech prostředků ke zjištění pravdy a snažit se odstranit případné nesrovnalosti. Právě to ale podle soudu neudělala. Podle Brauna si byla vědoma toho, že o vině Horákové již předtím rozhodly mimosoudní orgány a že celý proces má jen vyvolat dojem zákonnosti. Z historických dokumentů například vyplynulo, že obžalovací spis konzultovali prokurátoři s ministerstvem vnitra a poté byl předložen k politickému schválení.
Čtyři tresty smrti, čtyři doživotí
Právnička a politička Horáková byla za druhé světové války pět let vězněna, protože se zapojila do odboje proti nacistům. Po válce byla zvolena poslankyní parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v následujícím roce ale byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu pak v červnu 1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími zrádci režimu a agentům imperialistických mocností předávala důležité informace.
Spolu s Horákovou bylo v procesu odsouzeno dalších 12 lidí: Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl stejně jako Horáková k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě dlouhé tresty vězení. Horáková, Buchal, Kalandra a Pecl byli popraveni 27. června 1950.
Foto: archiv. ČTK
