Mohl si důstojník StB vymyslet protokol o cestě Jaromíra Nohavici do Vídně, jak písničkář tvrdí na svých internetových stránkách? Historik Petr Blažek z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra to považuje za nepravděpodobné.
ČTĚTE TAKÉ: Něco si StB vymyslela, reaguje Nohavica
„Tu zprávu musel při tak důležité zahraniční cestě určitě vidět minimálně náčelník oddělení, možná i odboru," říká Blažek, který je s obsahem dokumentů obeznámen. Nohavica byl navíc jako spolupracovník veden několik let, což znamená, že jeho spis musel projít minimálně jednou, možná i vícekrát kontrolami na úrovni Krajské správy StB. Podle Blažka je ale celkem přirozené, že se Nohavicovy vzpomínky na setkání s jeho řídícím důstojníkem kapitánem Janem Liberdou od protokolu liší. „Výstup závisel i na inteligenci a osobním pohledu toho důstojníka, navíc s dvacetiletým odstupem může vše vypadat trochu jinak," vysvětluje. Že by byla zpráva v přímém rozporu s tím, co Nohavica na schůzce řekl, si ale představit nedovede.
Co říkají o Nohavicovi dokumenty StB Léto 1989 - Nohavica informuje StB o svém setkání s Karlem Krylem, Pavlem Kohoutem a dalšími emigranty během návštěvy Vídně. „Druhý den v ranních hodinách se pramen opětovně setkal v restauraci hotelu Admirál s Karlem Krylem... Rozhovor se týkal poměrů v Redakci Radia Svobodná Evropa. Kryl uvedl, že Radio SE ovládají lidé z emigrace let 1948, 1969, kteří nemají zájem na nějakém sbližování mezi národy, ale se snaží nadále vyvolávat nepřátelství... Z obsahu rozhovorů bylo zřejmé, že s prací v redakci Radia SE není spokojen... Přesto, že v emigraci žije téměř 20 let, nepřijal NSR státní občanství a žije tam jako bezdomovec," píše se v dokumentu o schůzce pocházejícím z pera kapitána Liberdy.
Z protokolu dále vyplývá, že o setkání nezávisle na Nohavicovi referoval i jeho kolega a kamarád, písničkář Pepa Streichl, který Vídeň navštívil spolu s ním. Obsah jeho hlášení nicméně znám není, protože svazek byl pravděpodobně zničen. Streichl se v letošním roce ke spolupráci veřejně přiznal.
Leden 1989 - za zpěvákem přichází hudební publicista Vladimír Hanzel a jeho přítelkyně Jarmila Poláková s peticí za propuštění Václava Havla. Nohavica podepisuje, následně v únoru o celé akci informuje StB. Na téže schůzce předává svému řídícímu důstojníkovi i dopis s vyhlášením ankety Radia Svobodná Evropa o knihu roku, který obsahuje informace o exilové knižní produkci.
Podle archivních dokumentů absolvoval v letech 1987 a 1988 minimálně 15 schůzek se svým řídícím důstojníkem. |
Důstojníkovi, který by zprávu zfalšoval, by navíc hrozilo značné riziko, že se na jeho počínání přijde, což by v krajním případě mohlo vést až ke ztrátě zaměstnání. To se stalo například v případě kněze Václava Altrichtera z Nového Jičína, jehož StB získala pro spolupráci v roce 1984. „Dva důstojníci zfalšovali protokol. Do dvou měsíců se na to přišlo a postup proti nim byl velice tvrdý. Jednoho z nich vyhodili úplně, druhý byl přeřazen k Veřejné bezpečnosti," popisuje Blažek.
Jaromír Nohavica publikoval na svém webu svou reakci na píseň Jaroslava Hutky Udavač z Těšína. V textu vysvětluje pozadí cesty do Vídně v roce 1989, během níž se setkal s písničkářem Karlem Krylem nebo dramatikem Pavlem Kohoutem. Podle Nohavici je část protokolu, který z jejich schůzky kapitán StB Liberda pořídil, vymyšlená.
Nohavica se v textu zpovídá i ze strachu odmítnout schůzku se Státní bezpečností. Podle Blažka ale v roce 1989 již velké nebezpečí nehrozilo. StB měla totiž poměrně jasné směrnice, které ukládaly důstojníkům ponechat v klidu ty, kdo se rozhodli spolupráci ukončit. „Na druhou stranu on ty směrnice neznal a nemohl tušit, do jaké míry mu ze strany estébáků hrozí pomsta," domnívá se.
Foto: Jan Zatorsky
