Když se řekne Rudolf II., většině Čechů se podvědomě vybaví tvář Jana Wericha. Tedy vyšinutého potentáta z pohádky Císařův pekař a pekařův císař. Od smrti Rudolfa II. v pátek 20. ledna uplynulo čtyři sta let.
Tvůrci budovatelské pohádky z roku 1951 učinili z císaře Rudolfa II. pomateného ctitele podvodných alchymistů, kteří na panovníkovo přání hledali recept na výrobu zlata a elixíru mládí.
Španělský sál a sousední Rudolfova galerie na Pražském hradě jsou veřejnosti přístupné zřídkakdy, od dnešního dne až do 27. ledna je ale vstup dovolen v rámci projektu Pocta Rudolfu II. Autor výstavy a hradní historik František Kadlec si přitom spolu s dalšími odborníky přejí jediné, aby se jednou podařilo očistit Rudolfa II. od podoby, kterou mu dali právě filmaři ve snímku Císařův pekař a pekařův císař s Janem Werichem v hlavní dvojroli. "Pro mě je Rudolf II. nesmírně vzdělaný a moudrý císař s obrovským rozhledem, znalec umění a přírodních věd. A ne emocionálně nevyrovnaný panovník, jak ho líčí film," říká historik Kadlec. Bohužel, každá další televizní repríza filmu Martina Friče z roku 1951 obrací snahy historiků o rehabilitaci vladaře vniveč.
I když Rudolf II. skutečně trpěl občasnými a zřejmě dědičnými psychickými problémy, které jeho současníci nazývali "melancholií", učinil z Prahy centrum Evropy. Civilizační, umělecký a především vědecký středobod kontinentu. Připomeňme si alespoň tři příklady, podle nichž i laik pozná Rudolfovu velikost, i když by se jich samozřejmě daly uvést tucty.
Tak třeba těsně před rokem 1600 vytvořil Rudolf II. vědecký tým, který podle historiků neměl v tehdejším učeném světě obdobu. Patřili k němu dánský hvězdář Tycho Brahe, jeho asistent, německý matematik a astronom Johannes Kepler a lékař a český astronom Tadeáš Hájek z Hájku. Brahe byl autorem kosmologické teorie na pomezí heliocentrismu a geocentrismu, když razil názor, že středem vesmíru je Země, okolo které obíhá Slunce a Měsíc. Ostatní planety pak ale obíhají kolem Slunce. Ačkoli se mýlil, rozbil středověká dogmata a podnítil nové vědecké diskuse. Keplerovy zákony o pohybu nebeských těles asi není třeba opakovat a Hájek zase jako první uveřejnil způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem.
V roce 1609 Rudolf II. podepsal českým stavům Majestát na náboženskou svobodu, podle něhož nesměl být nikdo proti své vůli nucen k žádnému náboženství. Ve svých formulacích to byl nejliberálnější náboženský zákon v Evropě vůbec, navíc umocněn ještě tzv. dodatky, například slibem nekonfiskování statků politickým odpůrcům.
Třetí příklad je zdánlivě přízemní, přesto podstatný. V Muzeu vodárenství v pražském Podolí podnes opatrují keramické vodovodní potrubí z doby okolo roku 1600. Češi totiž do příchodu Rudolfa II. do Prahy znali jen potrubí dřevěné, keramiku začali zavádět až císařovi italští stavitelé. S úmrtím Rudolfa II. se ale v Praze na moderní keramické vodovodní řady opět zapomnělo a až do roku 1830 bylo potrubí vyráběno výhradně ze dřeva.
Tak až zase bude některý televizní program vysílat onu historicky ostudnou pohádku s Janem Werichem, raději ztracený čas věnujte alespoň internetové Wikipedii a poměrně obsáhlému heslu o císaři Rudolfu II.
* Rudolf II. zemřel 20. ledna 1612. Proč byl ale pohřben až 1. října téhož roku?
* Proč antropolog Emanuel Vlček v roce 1975 vysvlékl císaře z pohřebních šatů a už je nevrátil do rakve?
* Proč byl císařův mozek uložen do speciální lékařské nádoby?
* Která rakev v Hrobce českých králů ve svatovítské katedrále patří císaři Rudolfu II.?
Odpovědi na tyto otázky si přečtěte v časopisu TÝDEN, který vychází 23. ledna.
