Dcera popraveného Slánského
Z vyvrhele podnikatelkou. "Každý si mohl dělat, co chci já"
03.01.2015 18:30 Rozhovor
Tátu jí popravili jeho vlastní soudruzi, do revoluce žila "dcera zrádce" Marta Slánská na okraji společnosti. V roce 1996 ale založila realitku Maxima a stala se úspěšnou podnikatelkou. Na podzim firmu prodala. Užívá si bohatství? Čerstvá rentiérka mluví i o pechu na chlapy a o tom, jak setřásla životní žal.
Umíte si vůbec peníze užívat?
Dokud jsem vedla firmu, neměla jsem na "užívání" moc myšlenky. Firma byla adrenalin. Častokrát jsem si zapomněla i obstarat základní nákup, přišla jsem večer domů a měla prázdnou ledničku. A někdy i několik měsíců. Přežívala jsem na špagetách s kečupem. Nemám v sobě potřebu utrácet peníze okázale. Ale je fakt, že myšlenka začít podnikat se zrodila jednou v metru, kdy jsem měla jako klaustrofobik ataku paniky. Rozhodla jsem se, že si vydělám, abych měla na taxík.
Ani v chudých dobách jste o bohatství nesnila?
Ale ano, měla jsem sen dobře se vdát, být doma, vést salón, žít v luxusu a mít krásné oblečení. Jenže do mých čtyřiceti pěti let se mi to nepodařilo. Tak jsem pochopila, že s tím musím něco udělat. A tak jsem založila Maximu se vstupním kapitálem 230 korun českých. Nejprve jsem se chtěla podnikání věnovat jen pár let, trochu si přivydělat, ale "vymklo se mi to z rukou", brzy přišel úspěch a byla by škoda skončit. Ale o penězích se mi špatně mluví, protože vím, kolik lidí má sotva na své životní potřeby, že to nemají jednoduché.
Vy jste to taky neměla čtyřicet let jednoduché. Prožila jste si jako "dcera zrádce" kruté dětství. Ještě v době revoluce jste z kádrových důvodů dělala uklízečku. Pak jste ale vybudovala z nuly úspěšnou firmu, nemáte se zač stydět.
Dlouho jsem si myslela, že když jsem to dokázala já, tak to dokáže každý. Považuju se za běžného člověka, maturitu jsem udělala s odřenýma ušima, začala jsem tři vysoké školy, ale nedošla dál než do třetího semestru. Dlouho jsem na rozdíl od bratra (Rudolf Slánský, disident, po revoluci velvyslanec v Rusku, na Slovensku, zemřel v roce 2006, pozn. red.) byla považovaná za nekňubu. Ukázalo se, že člověk nemusí být studijní typ, ale může být dobrý manažer. Občas si říkám, že kdybych neuměla lehce vydělávat peníze, tak bych byla úplný loser. Jednou mi někdo řekl, že to, co je na mě nejvíc neobyčejné, je to, že jsem úplně obyčejná.
* Jaký je rozdíl mezi ženským a mužským manažerským know-how?
* Jak vypadala divočina realitního trhu v Česku v 90. letech?
* Nese si v sobě dodnes trauma "dcery zrádce"?
* V čem jí pomohla léta psychoanalýzy a psychoterapie?
* Jak by zněl její seznamovací inzerát?
Celý rozhovor s Martou Slánskou si můžete přečíst v nové vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 5. ledna.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.