Před čtyřmi lety zhruba 1500 případů, loni už hodně přes čtyři tisíce. Trestných činů páchaných prostřednictvím internetu a sociálních sítí každoročně výrazně přibývá. I za klávesnicí platí: Mlčeti zlato.
Sedmatřicetiletému členovi KSČM, který loni v létě na Facebooku schvaloval sebevražedný útok na české vojáky v Afghánistánu, hrozí u právě zahájeného soudu několikaleté vězení. A další případ. Mladý ústecký herec dostal pokutu a musí nastoupit na veřejně prospěšné práce za to, že na sociální síti zveřejnil fotografii z filmu Lidice a u postřílených mužů napsal jména regionálních politiků.
Ale jsou tu i méně nápadné facebookové neférovosti. Třeba když bývalí zaměstnanci skrytí za smyšlená jména nepravdivě pomlouvají své někdejší zaměstnavatele nebo jejich výrobky, a firmy tak přicházejí o zákazníky i nemalý příjem. Samostatnou kapitolou jsou pak různé slovní výpady, lži nebo šíření intimních fotografií bývalých partnerek na Facebooku, chatech, seznamkách a dalších internetových kanálech.
Trestné činy na internetu a sociálních sítích se stávají fenoménem nové počítačové doby. Podle kriminalistických statistik jich každoročně přibývá zhruba tisícovka (viz Zločiny na internetu). Policie kvůli tomu dokonce na své webové stránce zřídila speciální formulář na hlášení kyberkriminality.
Internet není hospoda
Mnozí lidé sice moc dobře vědí, co svými příspěvky na sociálních sítích mohou způsobit, další ale pořád nedokážou dohlédnout dále než na obrazovku svého počítače. Neuvědomují si, že sdělení na internetu je stejné jako veřejný proslov. A navíc do posledního písmene zaznamenané a dohledatelné.
"Lidé byli zvyklí, že když něco ‚nevhodného' pronesli v hospodě, u známých nebo před kamarády, nic to většinou neodstartovalo. A doma u notebooku mají ještě větší pocit bezpečí. Vůbec si neuvědomují propastný rozdíl mezi hospodou a Facebookem. Přes internet osloví desítky, stovky lidí, a pokud jde o výroky v rozporu se zákonem, společenská nebezpečnost takového činu mnohonásobně stoupá," řekl TÝDNU právník Jan Černý z advokátní kanceláře Černý-Raupachová.
Sám to zná i ze své advokátní praxe. Chodí za ním lidé, kterým hrozí trestní stíhání právě kvůli jejich projevům na internetu. "Teprve v kanceláři jim musím vysvětlovat, čeho se dopustili," konstatuje Černý. "Každý, kdo něco na Facebook píše, by si měl nejprve představit, zda by něco takového řekl nahlas před lidmi."
Škála trestných činů na sociálních sítích je neobyčejně široká. Kromě vraždy je podle Černého možné téměř cokoli. "Jako obhájce se nejčastěji setkávám s trestnými činy pomluvy, nebezpečným vyhrožováním, nebezpečným pronásledováním, hanobením národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob," říká Černý.
V mnohém mu dává za pravdu i známý advokát Aleš Rozehnal, podle něhož jsou potenciální pachatelé povzbuzeni zdáním anonymity a neobávají se případných sankcí. "Nenávistné projevy často zasahují do osobnostních práv jiných diskutujících. Nebo jsou natolik neslušné a vulgární, že porušují pravidla občanského soužití, nebo jsou dokonce rasistické, xenofobní, hlásající ideologii netolerance a pohrdání demokracií a právy jiných," řekl Rozehnal TÝDNU.
Zbavili nás šmejdů
Ze schvalování trestného činu a podpory hnutí směřující k potlačení práv a svobod je například obžalován i Michal Kesudis, už zmiňovaný člen komunistické strany z Ostravy-Vítkovic, jehož případ začal minulý týden projednávat Obvodní soud pro Prahu 6. Když loni v létě zemřelo v Afghánistánu po útoku sebevraha pět českých vojáků (čtyři na místě, pátý v nemocnici), napsal na svůj facebookový profil a posléze vložil i do diskuse na armádním webu tato slova: "Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit čtyři naše žoldáky. Přijel k nim a jen, co ho spatřili, šli srát, totálně na odpis. To, co se jim stalo, si po čertech zasloužili. Jsem vděčný, že nás těch šmejdů zbavili. Čeští žoldáci patří s těmi americkými k těm nejzkurvenějším."
Byť u soudu odmítl, že by se dopustil trestného činu, a vypověděl, že jen hájil ozbrojený odpor proti ozbrojenému tyranovi, hrozí mu až tříleté vězení.
Celý článek si přečtěte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 22. června 2015.
