Výchovný pohlavek, plácnutí přes ruku nebo pár na holou? Neslýchané, žasne nad výchovnými metodami českých rodičů Výbor pro práva dítěte při OSN. A po České republice požaduje postavit tělesné tresty mimo zákon. Češi si ale do výchovy mluvit nenechají.
Výboru pro práva dítěte se nelíbí, že tělesné tresty nejsou v České republice zakázány. Navíc členy výboru znepokojily výsledky celorepublikového průzkumu, který ukázal, že většina Čechů nevidí na tělesných trestech v rámci výchovy nic špatného. "Výbor proto vyzývá k osvětě pomocí vzdělávacích aktivit, které by podporovaly využívání alternativních výchovných přístupů, a současně vyzývá k zákazu veškerých fyzických trestů,” píše se v dokumentu, který v červnu obdržel úřad vlády.
Se stejnou výtkou přišel výbor už před třemi lety. Nápadu zakázat tělesné tresty se aktivně chytila tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. A se zlou se potázala. Tradice pohlavků a plácnutí na zadek je v České republice zakořeněna příliš hluboko. Jak tedy na staronovou kritiku zareaguje nástupkyně Stehlíkové, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková?
"Teď takový legislativní návrh nechystáme, není na to správná doba," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ. Po zkušenosti, kterou udělala její předchůdkyně, chce Šimůnková postupovat méně radikálně - spíše než zákonem změnit názor společnosti postupně osvětou.
Osvěta, pak zákon
"Je potřeba široké osvětové kampaně a diskuse odborné i laické veřejnosti. Zkrátka připravit na takový legislativní krok půdu," domnívá se Šimůnková. Zároveň však zdůrazňuje, že nelze čekat donekonečna a Česká republika s takovým zákonem nemůže příliš otálet. "Je to standard vyspělé země, obzvlášť v Evropě," míní.
Správným směrem jde podle ní nadace Naše dítě, pro kterou dříve pracovala a jež propaguje pozitivní rodičovství. "To znamená, že rodiče dětem poskytují bezpodmínečnou lásku, bezpečí a podporu, tráví s nimi dostatek času a naslouchají jim. Zároveň stanovují jasné hranice a na špatné chování dítěte reagují vysvětlováním, a pokud je to nevyhnutelné, nenásilnou formou trestu," vysvětluje pojem ředitelka nadace Zuzana Baudyšová.
Problém je podle ní v tom, že čeští rodiče považují bití za výchovný prostředek a děti za svůj majetek. "A do toho jim přece nikdo mluvit nebude, tím méně stát," doplňuje ji Šimůnková.
Místo facek domluva podmínek
Proti fyzickým trestům se rozhodně staví i Martin Jára z Ligy otevřených mužů. "A dokonce bych šel ještě dál, protože si myslím, že se obejdeme bez trestů vůbec," je přesvědčen otec čtyř dětí. A jak tedy dítě přimět k poslušnosti? Domluvte se s ním na podmínkách, radí. "Dětem třeba řeknu: Teď si budeme hodinu hrát na hřišti a potom půjdeme domů na večeři. Takový přístup akceptují i malé děti. Můj tříletý syn mi občas připomíná: Táto, vždyť jsme se domluvili," říká Jára.
Podle odbornice na děti s poruchami chování Ladislavy Marešové z dětského domova v Bystřici pod Hostýnem je nejlepší výchova příkladem – dodržení slova, dodržení pravidel a řádu. Konečné rozhodnutí by ale podle ní mělo být na rodiči. "Přece jen je něco jiného dítě pravidelně bít nebo ho plácnout přes ručku, když se i přes napomínání stále motá kolem rozpálených kamen," upozorňuje. "Ale lepší je mu tu ručku vzít a opatrně ji ke kamnům přiblížit, aby cítilo, že to je opravdu horké a že se může spálit."
Škoda rány, která padne vedle
Zastáncem tělesných trestů je europoslanec Ivo Strejček (ODS). Podle něj jsou výrazem rodičovské autority a občas je vhodné dětem přiměřenou formou dát dominanci najevo a "vynutit si následování svých rad". "Tendenční zpochybňování role tělesných trestů vede k dramatickému poklesu dětské kázně a disciplíny. S rozpadem těchto hodnot se dnes marně potýká škola. Chcete-li zakázat přiměřené tělesné tresty, stvořte umělé dítě a rodiče bez nervů. Obojí je nesmysl, což platí i o snaze zakázat tělesné tresty," řekl před třemi lety, když se poprvé rozběhla bouřlivá debata o zákazu fyzických trestů.
