Spousta českých disidentů se věnovala pouze promiskuitě, alkoholismu a narkomanii, je přesvědčena Zdena Mašínová. Energická sestra mužů, kteří se legendárně prostříleli na Západ, zůstala po celou dobu totality v Československu. A od jejího pádu se pokouší kontroverzně vnímanou rodinu rehabilitovat.
Slavíte osmdesáté první narozeniny, máte tendenci bilancovat?
Abych mohla přežít, byla jsem už od útlého dětství nucena spoustu věcí v životě vytěsňovat, nevracet se k tomu, co bylo. A dívat se hlavně dopředu.
Jaké zkušenosti vytěsňujete?
Ty, které by mne mohly oslabovat. Za tak dlouhý život se jich objevila spousta, od mého zdraví, protože jsem musela prodělat už přes třicet operací nohou, až po ztrátu obou rodičů v útlém mládí. Zřejmě jsem ale z rodiny, která se nikdy nenechávala snadno udolat.
Minulost vás stejně stále pronásleduje. Nejvyšší soud přednedávnem zamítl vaši žádost o restituci statku v Lošanech u Kolína, který patřil vašemu otci Josefu Mašínovi.
Tátovi na statku hodně záleželo. Když byl v nacistickém odboji a cítil, že už se kolem jeho skupiny (s názvem Tři králové, pozn. red.) začíná stahovat smyčka, nechal statek na poslední chvíli přepsat na nás děti. Každé totalitě jde především o majetek, takže když tatínka během heydrichiády v roce 1942 dopadlo gestapo, chtěli hned statek zabavit. Jenže zjistili, že usedlost už nepatří tatínkovi, ale nám. A tak šli od toho. Pak statek bez mrknutí oka znárodnili komunisté.
Je pro vás tento majetek stále důležitý? Vždyť je to dnes ruina.
Tatínkovi se podařilo ve výslechové cele pankrácké věznice nechat v pantu dveří moták, který jeho spoluvězeň později předal naší mamince. Zmiňoval v něm, že by si přál, aby se statku jednou ujali synové a hospodařili na něm. Rodině Mašínů patřil čtyři sta let.
Jak dlouho se případ vleče?
Od devadesátých let. Bydleli jsme tehdy v Konstantinových Lázních na hranicích s Německem, kam jsme se za komunismu s manželem odstěhovali. A odtud jsme jezdili několik hodin na katastrální úřad v Kolíně, tam a zpět. Když jsem tam byla pošesté, rozhodla jsem se, že to bude naposledy, protože jednání bylo pokaždé velice ponižující, neustále mi chyběl ten nebo onen papír. A tak jsem malinko využila svého jména a pohrozila, že nastoupím hladovku, zavolám novináře, pokud mi moji část nepřipíšou. Úředníci se lekli a raději mi mou část zapsali. Takže mám svou třetinu. Celý statek ale naší rodině, jak vidíte, nikdy nevrátili.
Vaši bratři nikdy o žádné restituce nezažádali, což je podle soudu důvod, proč jste statek nemohli získat zpět celý. Snažila jste se svého jediného žijícího sourozence Josefa Mašína přemlouvat?
Bratrům byly restituce odepřeny, protože neměli státní občanství. Nikdy se ale občanství sami nevzdali, bylo jim odebráno komunistickým režimem. A na rozdíl od řady jiných emigrantů nebyli ochotni si o ně znovu zažádat.
Proč?
Ze zásady. Nehodlali tuto administrativu žádat o občanství, jehož se sami nikdy nevzdali. Nevěřili tehdejší administrativě, včetně prezidenta Václava Havla a ministerského předsedy Mariána Čalfy, nevěřili zákonům ani justici. I dnes zde zůstalo mnoho lidí poplatných komunistickému režimu. A oni nekompromisně trvali na tom, že s těmito lidmi nebudou jednat.
Uplynulo ale dvacet pět let, není už trochu passé vidět nebezpečí stále jen v komunistech?
Dnes je komunismus passé, ale jeho následkem je marasmus současného druhu. Proběhla sice sametová revoluce a to je hezké, protože nikdo nepřišel o život. Ale zůstala nespravedlnost a neproběhlo nic podobného jako očista při norimberských procesech v Německu. I tak v Německu zůstala v důležitých funkcích spousta bývalých stoupenců nacismu, rozdíl je ale v tom, že ti největší zločinci byli potrestáni. Beru velice úkorně, že zde k potrestání viníků nedošlo. Je to podobné jako ve výchově - když děti něco provedou, musejí za to nést zodpovědnost a přijmout trest. Komunisté se vůbec nekáli a vystupují nadále jako normální politická strana. Doklady o největších zločinech byly skartovány a bývalí komunističtí pohlaváři dožívají v klidu a berou vysoké státní renty. Potrestán byl jedině Miroslav Štěpán, jinak nikdo. Na to já nemám žaludek vzhledem k tomu, jaké oběti přinesla moje rodina.
Zavedly se lustrace, to je málo?
Po revoluci se diskutovalo, zda vůbec má smysl něco jako lustrace zavést. Chyběla důslednost. Tam, kde zlo není potrestáno, to má strašné následky. V Česku se tohle zlo převtělilo do něčeho, čemu dnes říkáme enormní korupce, nefungující společnost.
Jak se tahle nedůslednost, jak říkáte, projevuje?
Je to vidět i na tom, kdo jsou dnes naši oligarchové. Miliardář Babiš, vedený jako agent StB, řídí nejdůležitější resort ve vládě. Myslím, že to je důsledek toho, o čem mluvím. Podobně v Rusku vládne bývalý agent KGB Putin a jeho finanční oligarchové. Celou dobu jsme měli podezření, že to zde takhle dopadne, a proto se sem bratři nechtěli vrátit.
Značné části Čechů podezření ze spolupráce s StB u Andreje Babiše zjevně nevadí, jeho politické hnutí mělo úspěch už ve třetích volbách za sebou. Vadí vám to?
Zkušenost je slovy nepředatelná. Člověk si musí důležité věci prožít sám, ať jde o manželství, anebo o politiku. Zkušenosti neporozumíte, pokud ji sám neprožijete. A tady to vypadá, že si budete muset naši zkušenost v jiné podobě zopakovat.
* Jak Zdena Mašínová hodnotí politický kurs posledních dvaceti pěti let?
* Jak coby náctiletá vycházela s Václavem Havlem?
* Jak by si představovala opravdový odboj?
* V čem se lišil její svět od disentu?
* Co rodině před svou smrtí otec sděloval v onom motáku, který se mu podařilo propašovat z vězení?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V ÚTERÝ 18. LISTOPADU 2014.
