Kde končí medicína a začíná showbusiness?

Je to nedávno, co jistý italský lékař, Sergio Canavero, prohlásil, že to bude on, kdo první dokáže transplantovat lidskou hlavu. Vynesl tak znovu na světlo otázku, kde jsou limity dnešní vědy a co s nimi. Aktuální číslo TÝDNE proto přináší téma Medicína jako z hororu.

Ponořili jsme se do dějin lékařství, které nyní, v osobě Canavera, pomyslně vrcholí uříznutím a následným přišitím lidské hlavy. Dostali jsme se k dvouhlavým psům, které vytváří věda už od roku 1908, kdy se to podařilo poprvé. Americký fyziolog Charles Guthrie to dokázal jako první,  jeho dvouhlavý výtvor však přežil pár hodin. Ale měl následovníky - nejvíc jich pochopitelně  vzniklo v Sovětském svazu, jemuž dýchá na záda Amerika. Je pravda, že nad pokusy vytvářet dvouhlavé psy a později opice zdvihá obočí i část vědců všude na světě, protože se nedokážou shodnout, mají-li pro lidstvo smyl. Canavero a jeho budoucí pacient, mladý Rus se svalovou atrofií, co se hlásí o nové tělo, se zjevně domnívají, že ano.

V rozhovoru jsme proto dali slovo známé české kapacitě v oboru, přednostovi Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha Vladimíru Benešovi.

Je absolutně banální sešít pár cév, jednoduché sešroubovat páteř, sešít pár svalů a kůži. Je ale nemožné spojit nervový systém. Hlava na těle by žila, ale nebyla s tělem spojená žádnými informacemi. Byla by to ochrnutá hlava, podobně jako po přerušení míchy v horním krčním úseku. Celek by musel být na ventilátoru. Organismus by nikdy nebyl funkční. A to nezmiňuji mízní systém, imunologii, hlavové nervy.

Četla jsem o tom, že se to od padesátých let zkouší, nebo nezkouší?

Samozřejmě. Jihoafričané přišívali hlavy psů na těla jiných psů.

Jsou takové pokusy marné?

Nejsou marné. Ale to, o čem se teď mluví, není ani pokus, to je šamanerie, pí ár. K té operaci nikdy nedojde v Evropě ani Americe. Možná v Číně. O výsledku bychom se však už nedoslechli. Centrální nervový systém - mozek a mícha - neregenerují. Tečka.

Tečka?

Tečka. Přes to se zatím nedostaneme. Přešít hlavu je jednoduché. Když ji ochladíte na devět stupňů, vydrží mozek bez kyslíku tři hodiny... ale nikdo to neudělá, protože míchu nespojí.

Debata, jestli je to etické, je tak irelevantní?

Ano. Pár neúspěšných pokusů na psech a opicích nemůže být sebemenším základem pro pokus na člověku.

Ale to, co se kdysi zdálo nepřekročitelné, stalo se dávno překročitelným. Francouzský výbor pro medicínskou etiku odmítal transplantace obličeje ještě v roce 2004. A dnes?

Pořád nejsou běžné. Jsou to jednotlivé operace a, pokud vím, dělají se jen na pár místech. Na světě se jich doteď událo asi pětadvacet. Víme, že proběhly, byly úspěšné, nemocní lépe dýchají a polykají a to je celé. Na rozdíl od transplantace těla to však má vědecký merit a třeba v Bostonu je to regulérní vědecký program. Všimněte si, u nás se unikátní operace vždycky dějí jen v malých okresních nemocnicích.

Proč?

To já nevím. Vy to víte?

* Je možné, aby se transplantace hlavy skutečně podařila?

* Obchoduje se často jen s nadějí?

Celý rozhovor s Vladimírem Benešem Humbuk kolem lidské hlavy si přečtěte v aktuálním vydání TÝDNE, které vychází v pondělí 20. července 2015.